• Loupežníci v Lovotíně

Počátek velkého revíru Klokočského je les Lovotín u Nové Vsi. Jméno jest prastaré a připomíná se spolu s Rečkovem již ve XIV. století. V Lovotíně jest jeskyně, dnes již polosesutá, v níž kdysi se zdržovali loupežníci. Jednou podařilo se jim unésti z Rečkova služku, která jim pak vařila a několik let u nich pobyla. Důvěřovali jí konečně tak, že sama docházela do Bakova nakupovat potřebné zboží. Jednou ublížil ji vůdce loupežníků a ona prozradila v Bakově úkryt loupežníků. Přivedla ozbrojený lid k jeskyni. Lidé nanesli slámy ke vchodu jeskyně a zapálili jí. Loupežníci se všichni udusili. Nad jeskyní býval prý dutý dub, jehož kmenem odcházel kouř. Dosud ukazují dolík, kde dub stával.

Pověst pochází asi z dob po třicetileté válce, kdy na různých místech v Čechách byly postrachem obyvatelstva roty loupežníků. Zvláště pověstní byli Petrovští.

• Jak Babinský správce doběhl

Jednou jel jeden sedlák z Nové Vsi orat pole u lesa. Když byla svačina, hodil volkům seno a sám usedl na mez, aby pojedl. Najednou se před ním objevil chlap velký jako hora. Byl celý zarostlý, oči mu zrovna řeřavěly. Při tom byl po zuby ozbrojen. - „Znáš Babinskýho?" spustil na zkoprnělého sedláka - „Ne, ne, pane... nikdy jsem ho neviděl, nikdy," drkotal sedlák. „Tak se na něj dobře podívej, stojí právě před tebou." Potom Babinský nařídil tomu člověku, aby jeho žena připravila na ten den večír hostinu pro dvaatřicet chlapů. Jídla a pití musí ale být, co hrdlo ráčí, žádná žebrota. A nikomu ani muk. Až bude tma, tak prý se Babinský se svým lidem dostaví do chalupy aby oslavil narozeniny. Ať nechají světlo svítit, kdyby se nějak zdrželi. „Slyšels, všechno ať klapne jaksepatří! Selce se pak odměním. Jazyk ať drží na klíč."

Ale přitom Babinský počítal s tím, že ta panimáma všechno vybrebtá ještě dřív, než se naoběduje. To měl jako v plánu. - A taky se stalo. Jakmile se sedlák vrátil s volským potahem domů, ani nečekal až bude zvonit poledne, hned manželce všechno vypověděl co a jak. A ta ani nejedla a už to svěřila služce, však jí k tomu pohoštění potřebovala, potom sousedce, která se jí zadušovala pod hromem zabití, že bude mlčet jako hrob, a za pár minut o tom věděla celá ves i s rychtářem. Ach ten chlapík se tvářil! Jako by do hrdla vína nalil. „To bude něco pro pány," pomyslil si. „Poběžím na zámek, povím tu novinu správcovi, jistě se mi odmění. Má z Babinskýho náramnej strach, a tuhle takhle ho může dopadnout i s těma jeho chlapama."

Rozmyšleno, uděláno. Popílil se zprávou do Hradiště. Vrchní mu blahosklonně poklepal na rameno: „Dobřes udělal, rychtáři, dobře. Je vidět, že si hledíš svého úřadu. Babinskýho dostaneme do pasti. Odměna tě nemine."

Pak nařídil vrchní zámecké chase, aby se ozbrojila, nechala tu jenom nejnutnější stráž a za soumraku s ní zamířil k Nové Vsi. Dorazili sem už za tmy, obklíčili vesnici ze všech stran, jenom cestu k lesu Lovotínu ponechali volnou. Však ji pak taky zavřou. Počítali s tím, že Babinský a jeho rota vpadnou potmě do té chalupy, začnou hodovat, dají se do pití, až budou jako bečky. Však mají takovouhle příležitost málokdy. Jejich bdělost otupí, síla ochabne a to bude chvíle pro zámecké. Vyřídí tu zlotřilou cházku ráz dva. Ale Babinského musejí dostat živého stůj co stůj. Zato co se jim už napil něco krve. - „Počkej, lotrase, my ti tentokrát dáme na hrb," těšil se správce a už viděl v duchu, jak mu pan hrabě uznale děkuje. Čekali, čekali, hodina za hodinou ubíhala, v chalupě pořád nic.

A když se konečně trochu rozednívalo, hnal vrchní čeleď do útoku. V chalupě skomíralo světlo, sedlák pospával na stole, jeho žena chrupala u kamen, ale loupežníci nikde. Jen ty stoly se prohýbaly pod všelikými dobrotami a sud piva trčel u dveří. - Vrchní hned věděl, kolik uhodilo, zařval na svou chasu, která hladově po stolech pomrkávala, hnal ji z chalupy zpátky na dvůr nejkratší cestou stráň nestráň do Hradiště. Ale přiběhli sem už s křížkem po funuse. Zámecká stráž je přivítala pouty na rukou i nohou a s roubíky v ústech. Vrchní si rva vlasy, když pak uviděl tu spoušť uvnitř. Všechny klenoty i pokladnice byly tytam.

Tak ten Babinský na pány vyzrál a sedlákovi se pak dobře odměnil.

Zveřejněno:
Bakovsko, 8, 1966, č. 1, str. 12-13 Na černé hodince MVK 18,4,1958 /1/30/

• Babinského cop

Pověstný vůdce loupežníků navštěvoval rád známé sedláky. Většinou k nim chodil na kus řeči a odnášel si do lesní skrýše i kus něčeho dobrého na zub. Vždycky ho vidívali s dlouhými vlasy, které míval spleteny v silný cop. U jednoho takového sedláka či chalupníka byla šikovná služka. Babinského se nikterak nebála, ale zla hartusila: „Mužskej a nosí takovýhle vlasy jako nějaká ženská. Vidět ho v tom nemůžu. Hned bych mu ten cop ustřihla, pandrholovi jednomu. K čemu to je?"

A protože u té holky nebylo nikdy od slov k činům daleko, využila jednou chvíle, kdy Babinský zase přišel do chalupy, usedl za stůl a čekal, až mu hospodyně přinese párek uzeného. Milá holka se ochomejtla tuhle a támhle, popadla na kredenci nůžky, přiskočila zezadu k židli, šmik a šmik! Cop se válel na podlaze.

Co tomu říkal Babinský? To víte, láteřil až hrůza. Ale co naplat, musel čekat, až mu ty vlasy dorostou. U toho chalupníka se prý pak už nikdy neukázal.

Podle vyprávění pí. Švermové z Malé Bělé.

• Babinského odměna

Jedna chudá stařena z Maníkovic šla do lesa na dříví. Když se vracela, uslyšela od lidí, že zámecké vojsko hledá po lese Babinského. Jak tak šla, potkala na cestě chudáka, který byl Babinskému podoben jak vejce vejci. Začal se jí na Babinského vyptávat, ale babka nic neřekla. Ten se pak s babičkou rozloučil a ztratil mezi stromy. Stařena se dovtípila, že to byl přestrojený Babinský. - Zámečtí se vyptávali kdekoho, zdali Babinského neviděli, a přišli i na babičku. Ale ta dobrá duše nezradila nic.

Když se ráno probudila, našla za okny měšec zlaťáků, šaty pro děti a ve chlívě krávu.

• Babinský a babka s cvoky

Jednou se, bylo to takhle po sv. Prokopu, konal jarmark. Jakási babka šla pro sukni. Zula si střevíce a hodila je přes rameno, aby ušetřila podrážky. V lese někde u Maníkovic se zarazila. Z houštiny vyšel hezký mládeneček v mysliveckém. Babka se sotva z leknutí probrala už šveholila: „I koukejme, takový hezký mládenec. Však jsem se bála, aby to nebyl mordýř...!" „A který babičko?" ptal se myslivecký. „No to Babinský přeci!" - Mládeneček se nějak zazubil do knírků, opřel se o pěkně vyleštěnou dvojku, klobouček posunul frajersky na ucho.

„A kam tak nakvap, babičko?" ptal se dál. - „Ale, kam jinam než na jarmark do Hradiště. Potřebuji na posvícení kus kytlice na sebe..." Povídali, povídali, mládenec pak nabídl babičce šňupeček. Vzala si jeden, vzala si druhý, zachutnal jí tabáček náramně. Kýchla a povídá: „Však jsem tuze ráda, že tu je člověk s flintou. Kdyby se tady tak natrefil ten Babinský, lotr jeden..." - „A vy ho znáte babičko?" - Kdepak já panenko Mlíkosrbská, setkat se s ním nechci. Takový holomek by měl viset na hambalkách a lidi by z něj měli dřít řemeny." pokřižovala se babka.

Pak jí myslivec vyprovodil na konec lesa. Tu si zase obula botky a opět přijala šňupeček. Myslivec jí podával dva měďáky, aby prý si za ně koupila cvočky do těch botek. Vydrží prý dvakrát tak dlouho. Babka peníze lačně shrábla, poděkovala a pelášila k městu. „Já tu na vás babičko počkám, abyste se zpátky nebála," volal za ní myslivec. Babka byla tomu ráda a vrátila se z jarmarku copy dup, kanafas na sukni nesla v ranečku a mimoto i plný kornout těch cvočků. - „Neošidili vás? To víte pánbu má všelijakou čeládku na tom světě. Víte co? Sedneme si tamhle u pařezu a ty cvočky přepočítáme." Babka souhlasila, sedli do mechu, hrábli do kornoutu a sázeli na pařez cvok vedle cvoku pěkně špičkami vzhůru, jako když vojáci mašírují. A když je tak pěkně vyrovnali, myslivecký najednou babu popadl a zadnicí ji na ty cvočky posadil, jen zapištěla. „To máte babko za to, že jste Babinskému zlořečila. A při tom jste ho ani neznala. Za to budete mít teď proč nadávat. Já jsem Babinský." Řekl, flintu na bedrech nadhodil a rychle zmizel v lese. Babka se křižovala celou cestu až domů a mezitím tiše pohekávala. To místo vzadu jí prasafra pálilo.

• Babinský a děvečka

Vůdce loupežnické bandy Babinský, byl před více než sto lety i na hradišťsku osobou velmi populární. Kdysi jel v kočáře a byl přestrojen za myslivce. Nedaleko malobratřického dvora zastavil a chvíli pozoroval lidi, kteří tu na poli pracovali. Vybral si nejhezčí z dívek a vybídl jí, aby k němu přisedla. Sliboval, že ji ve městě nakoupí šatů a všeho co se jí bude líbiti. Děvče poslechlo a vystoupilo na kočár domnívajíc se, že je nabídka míněna žertem. Myslivec švihl do koní a chtěl s ní ujet. Dívka se dala do křiku. Lidé s vidlemi v rukou ujíždějícímu kočáru nadběhli a dívku osvobodili...