Nebožka, Pajkrtova babička vracela se jednou pozdě večer z Haškova do Bakova. Aby si nadešla, volila cestu podle Jizery, pod Veselským lesíkem. Sotva vkročila na kraj lesíku, spatřila na pěšině malého hošíka s červenou čepičkou, který utíkaje několik kroků napřed, kýval na babičku, aby šla za ním k řece.
Babička cítila působení jakési neznámé síly, která ji nutila, aby chlapce následovala, ale nakonec odolala.
Jelikož nesla s sebou darovaný bochník domácího chleba, neměl prý nad ní vodní mužíček moci.
Miroslav Činka, Dolánky
Na cestě vedoucí ze Zvířetic lukami ke Chudoplesům, klenul se přes Jizeru podzvířetický most. Když jej roku 1713 vrchnost zrušila, zřídila místo něho přívoz a od těch dob se tam říkalo „u přívozu" nebo také „u převážky."
Za převozníka Honse bydlil v blízké tůni vodník, který ve dne lovil a v noci spal u Honsů na peci. Byl to mužíček s žabíma rukama a nohama, s rozpláclým nosem, s velkýma rybíma očima a s ústy „od ucha k uchu." Z jeho šosu stále kapala voda. Běda rybáři, kterému se zachtělo lovit ryby v Honsově tůni, ani koupat se poblíž nikdo nesměl, každého bez milosti vodník utopil.
Jednou v neděli upekla stará Honsková buchty, schovala tři vodníkovi a tři dala služce. Když vodník přišel, počítal je: „jedna bušta, dvě bušty, třetí buštu děvka snědla." Rozhněval se a z tůně se vystěhoval, Honsovi se ale nehněvali, neměli světnici stále vlhkou.
Miroslav Činka, Dolánky
Sídlil prý v tůni pod starým mostem. Jistý zvířetický chasník se vracel po půlnoci z Bakova, kam chodil za děvčetem. Sotva vstoupil na první mostní trám, skočil mu kdosi na záda, že se až prohnul. Pojala ho velká hrůza, vlasy se mu zježily, dal se do běhu a zastavil se teprve před vsí, když ucítil, že již nemá neznámé břemeno na zádech. Byl pevně přesvědčen, že nesl malobělského vodníka a varoval se potom jíti v noci přes most.
Miroslav Činka, Dolánky
Do masných krámů (dnes hasičská zbrojnice) přicházel denně malý mužíček ve fráčku. Ústa měl široká, oči velké a vlasy vždy mokré a uhlazené. Dobře platil a řezníkovi se dařilo brzy tak dobře, že se každý tomu divil. Stará jedna babka mu však prozradila, že odběratelem je vodník a poradila mu, jak se ho zbavit. Vodník přišel opět pro maso a řezník drže sekyru v ruce, tázal se ho vlídně, kde mu má maso useknouti.
Vodník ukázal křivým prstem na maso ležící na špalku, ale již dopadla sekyra a prst vodníkův padl na špalek. Vodník hrozně zařval a zmizel. Řezník se pak vodě vyhýbal, ale smrti utopením přece neušel. Jednou vedl po náměstí tele a to mu skočilo do kaluže. Řezník chtěje tele vyvésti, vstoupil do vody a rázem zmizel...
Jistý trenčínský soused jel k tamnímu rybníku pro trávu. Nasekal, naložil na trakař a jel domů. Čím více se od rybníka vzdaloval, tím se mu náklad zdál těžší a těžší, musel také častěji odpočívat. Když dojel k svému baráku, seskočil s trávy do té doby neviditelný mužíček v červených kalhotkách, v zeleném kabátku a utíkaje zpět k rybníku, posmíval se: „To ses podřel, to jsi se podřel!" Byl to vodník z Rybního dolu.
Miroslav Činka, Dolánky
Kalendář akcí
