Na počátku minulého století byla v Bakově aktivních celá řada spolků různého zaměření. Vedle pěvců Slavoje a ochotníků spolku Tyl tu působí veteráni, hasiči, TJ Sokol, klub cyklistů, Měšťanská beseda. V roce 1903 byla založena v hostinci U Studničných v Komenského sadech Staroslavná obec baráčníků se sídlem v tamějším hostinci. Po Ml. Boleslavi a Mn. Hradišti to byl třetí spolek tohoto druhu v Pojizeří. Zdejší baráčnický spolek se rychle rozšiřoval, protože začal rozvíjet lidovou a ryze národní kulturu: národní tance v krojích, besedy, divadlo, kabaretní večírky, držet staré zvyky a především vést své členy k lásce k národu, jeho jazyku a české zemi.

Nový aktivní spolek vítal na svých akcích i sousedy z okolních vsí. Nemohli chybět ani Trenčíňáci, kteří začali uvažovat, zda by měli stejné schopnosti obdobný lidový spolek založit i v jejich obci. Na počátku listopadu roku 1904, kdy se v Trenčíně drží posvícení, se sešla v tamějším hostinci obvyklá společnost zdejší sousedů a vedla řeči o prožitém životě. V obci mnoho rolníků nežilo, neboť se tu nedostával dostatek půdy. Naopak zde přebývali železniční zaměstnanci a dělníci a dělnice Bujjatiho fabriky v Haškově a Leitenbergerovy továrny v Josefově Dole. Nepolitizovali, nýbrž se zamýšleli nad budoucností zdejší vesnické mládeže, „aby nerostla jako z vody“. Mlynář Jan Cerman z doleního mlýna přišel s myšlenkou založit v obci baráčnický spolek, jehož součástí by byla též mladá chasa, jež by tím dostala životní náplň. Jeho myšlenka vyvolala debatu, již moudrý mlynář vhodně naváděl ke založení spolku podle bakovského vzoru. Nakonec se dohodli. Jan Cerman připraví návrh stanov a zašle ke schválení na okresní výbor. Mezi tím se v osadě rozvinul nábor do prvního trenčínského spolku. Do Vánoc přišly schválené stanovy a Staroslavná obec baráčníků v Trenčíně mohla zahájit svou činnost. Kulturní akce začaly pod vedením bakovských tyláků a baráčníků, kteří byli také prvními zdejšími režiséry divadelních scének, pěveckých výstupů, různých aktuálních kupletů, žertovných vyprávění a anekdot. Místní byli dobrými žáky. Brzy našli mezi sebou vlastní režiséry, organizátory programů a herce. Grünwaldův nový sál ožil pravidelnými akcemi: divadla, plesy, merendy, josefské, václavské, mikulášské a silvestrovské večírky spojené s tancem, výlety s hudbou do sousedních vsí, založení vlastní knihovny. Členkami se brzy po založení stávají i ženy, které si začaly postupně pořizovat typické krajové kroje. Od samého začátku organizují sociální pomoc chudým, nemocným a dětem, jimž byla každoročně určena vánoční nadílka a pro každé dítě spořitelní knížka se základním vkladem a každoročním příspěvkem.

Mnozí se dotazovali, proč se mají nazývat právě baráčníky. Usuzovali, že je to podle národohospodáře Baráka, jiní podle novináře a spisovatele Baráka, než přišli na to, že tak se nazývá společnost kolínských sousedů, kteří pravidelně každou neděli se scházejí ve svém oblíbeném hostinci, jemuž se říká Baráček, a při dobrém pivečku zpívají národní a lidové písně za doprovodu hudby, ctí národní zvyky a tradice a především svůj český jazyk a národ.

Trenčínský spolek se zdárně rozvíjel. V konci třicátých let měl už přes 400 členů, z nichž jich mnoho bylo z Bakova, ale především z okolních vesnic. V roce 1923 byl v rámci župních slavností odhalen pomník padlým v dáli, jenž byl věnován čtrnácti padlým sousedům v I. světové válce. Pozemek pod pomník byl pořízen koupí od hostinského Cermana a vedlejší studni pořídil spolek na vlastní náklady. O pět let později se konal v obci další župní sjezd, jehož vrcholem bylo odhalení spolkového praporu. Nevídaná podívaná se naskytla na průvod, v němž kráčely krojované tetičky, z nichž 28 zdejších sousedek si pořídilo nový tylový kroj na své náklady. V té době si baráčníci kupují své první nemovitosti. V návaznosti na taneční sál si vybudovali vlastní jeviště, které slavnostně otevřeli v prosinci r. 1929 hrou Veselá vojna. V roce 1931 konšelé odkoupili zamokřený pozemek v Rybním Dole za účelem jeho rekultivace a přebudování na hřiště a přírodní divadlo.

Baráčníci přežili německou okupaci a těžké období padesátých let, kdy se jednalo i o rozpuštění baráčnictva na celostátní úrovni. V brzkých poválečných létech vystavěli v prostoru za jevištěm sklad kulis, rovněž na vlastní náklady. Trenčínští baráčníci nejsou na veřejnosti pasivní. Plně se zapojovali do brigád na úpravu obce a na pomoc zemědělství. Nežehrali, že jsou zařazeni k odpisu, neboť se celostátně nemohli stát jako organizace členem Národní fronty. V Bakově je však přijali za členy Osvětové besedy, jejichž aktivit se pravidelně účastnili. Toto období mělo velký vliv na malý zájem o šíření baráčnické myšlenky. Proto také nepřibývalo nových členů. Slavné župní sjezdy byly uspořádány k 50. výročí založení spolku v roce 1954 a k 60. výročí o deset let později. Oba sjezdy charakterizovaly mohutné krojované průvody, jež procházely celoměstskými ulicemi. Tehdy se sjelo mnoho zdejších rodáků, kteří si zavzpomínali na časy svého mládí v rodné obci.

K 90. výročí trenčínských baráčníků v roce 1994 se začalo uvažovat o uvedení zdejšího spolku do klidu. Postupně byly rozprodány spolkové kroje a divadelní kulisy. Sbírka divadelních plakátů, některé dokumenty úřední provenience, staré obrazy a divadelní knížky byly odevzdány do archivu MVK. Úplná sestava divadelních loutek, které kdysi zhotovil p. František Pešán nejstarší, byla v roce 2002 odevzdána do zdejšího muzea. Tehdejší rychtář František Šlechta začal bilancovat. Vzpomněl obětavé práce všech dosavadních rychtářů a členů konšelstva. S úctou vyslovoval jména Jana Cermana, rychtáře zakladatele, Antonína Stránského, Josefa Kaňky, Františka Odnohy, dlouholetého rychtáře Josefa Bavora, Josefa Kočího, Antonína Šembery a Antonie Zellerové. Spolek vlastní už jen prapor a zápisovou knihu, předchozí jsou roztroušeny po bývalých konšelích. Na výroční schůzi v roce 1998 už bylo připraveno usnesení o rozpuštění Staroslavné obce baráčníků v Trenčíně. Nebýt přítomnosti tetičky Gabrtové z župního konšelstva, která ve velice emotivním projevu nabádala přítomné členy k opětnému zamyšlení nad dosavadní prací a k pokračování činnosti, a sousedky J. Sasákové, jež z hlediska stanov nedoporučila uprostřed volebního období ukončení činnosti, trenčínský spolek by zanikl. Rozhodující slovo měl tehdy Josef Bednář, který se rezolutně postavil proti ukončení činnosti a sám se dobrovolně hlásil k aktivní pomoci. V další volební schůzi v roce 2001 byl zvolen novým rychtářem. K pomoci se přihlásil Miroslav Dittrich s manželkou Věrou a velice aktivní syndička Lubislava Bednářová, zůstali předchozí konšelé Josef a Vlasta Hašlarovi, Z. Švehlová, M. Stejskalová, H. Kameníková, Věra Brožová, dr. Bednář, zůstal nadále jako pantatínek Fr. Šlechta, přibyli noví Jitka Brunclíková, Zdeněk Flanderka, František a Jana Vinšovi, Dáša Vávrová, Jindra Hašlarová, manželé Dana a Antonín Kopeckých . V současné době je bohužel téměř polovina konšelstva starší 80 let. Přesto spolek žije a pořádá pravidelně od roku 2001 každé čtvrtletí besedu, kterou pokaždé připravil na základě svého slibu švandymistr M. Ditrrich. Tehdy si oba sousedé J. Bednář a M. Dittrich před celým shromážděním domácí obce a četných hostů slíbili, že „do toho půjdou až do roztrhání těla.“ Bývalí sportovci nezklamali. Dodnes svůj spolek drží nad vodou, i když rapidně ubývá členů stále častějšími úmrtími. Švandymistr osobně připravil 44 besed s významnými osobnostmi, jako jsou V. Větvička, herci Jiřina Petrovická, Stanislav Zindulka a J. Jelínek, komik Matoušek, ředitel nemocnice ing. J. Langer, senátor a redaktor časopisu Baráčník dr. J. Jermář, cestovatelé Jakubec a ing. Vinš, ředitel ZOO Praha Mgr. Bobek, redaktor ČT Jiří Podlipný, starosta města J.Hieke a starostky ing. M. Štěpánová a Mgr. J. Štěpánová, bakovští hasiči, televizní hlasatelky Marcela Augustová, Jolana Voldánová a Mirka Dvořáková, máchovský badatel Miroslav Koloc, František Pešán, dr. V. Bednář a další. V programu vystupovali bakovští divadelní ochotníci, členové souboru Furiant, tanečníci z Řepova a z Nepřevázky, členové oddílu sportovního tance Rytmus z Bakova, pěvecké kvarteto z Ml. Boleslavi, děti pod vedením V. Doškářové, hudebníci M. Korel, S. Čapek. F. Růžička, J. Kalamba a J. Kirschläger, V. Hašlar a jiní. Součástí besed a schůzí je občerstvení, které připravují sousedky z konšelstva, tombola (v níž každý vyhrává) a slavnostní blahopřání s malým dárkem k životnímu výročí členů obce.

K letošnímu 110. výročí nelze nic jiného než přát trenčínským baráčníkům soustavnou vytrvalost v udržení mnohaletého spolku a ve vyhledávání nových členů a obětavých funkcionářů. Všem v konšelstvu náleží velké poděkování za dlouholetou práci ve prospěch baráčnických idejí a ostatním členům za celoroční podporu a účast na čtvrtletních besedách a schůzích.

-ář