V letošním roce je tomu již 115 let, co se v Malé vesničce Stěžov narodil v rodině horníka náš otec. V Příbrami vystudoval gymnázium a následně i učitelský ústav. První jeho učitelské místo bylo ve venkovské škole na Ouči na mnichovohradišťsku. . Dále následovaly školy, kde učil jen krátkou dobu a to v Násedlnici, Zvířeticích a Březině u Mnichova Hradiště.

Po ukončení 1. světové války nastoupil do školy v Bakově nad Jizerou. zde se oženil a založil rodinu. Jako první se narodil syn Josef a po 10 letech dcera Marie.

Za svého působení v bakovské škole vyučoval na měšťanské škole chlapecké, později i na měšťanské škole dívčí, přírodopis a výtvarnou výchovu. Učitelské povolání vykonával přes 30 let a v jeho závěru byl jmenován řídícím učitelem. V této funkci setrval až do svého důchodu.

Jeho velkou zábavou byla myslivost a  vytváření dřevorytů, linorytů a malování obrazů.

Z jeho bohaté tvorby, s naším svolením, použil PhDr. Benář ve své knize „Bakovské historické obrázky“ několik dřevorytů. Považujeme to za uznání jeho umělecké tvorby a tímto panu dr. Vladimíru Bednářovi vyslovujeme náš dík.

Dne 16. listopadu uplynulo již 42 let, co nás navždy opustil. Jeho dřevoryt, po dohodě s mým bratrem, jsme věnovali muzeu města Bakova.

Marie Procházková, dcera