V neděli 25. dubna uplynulo 120 let od narození malíře Rudolfa Livory, bakovského rodáka. Narodil se v chudé rodině zdejšího krejčího, jenž byl zároveň i hrobníkem. Od svého raného dětství projevoval sklony k výtvarné práci. Dovedně pletl padesátku, již jeho matka potřebovala na pletení orobincových tašek, výborně maloval a kreslil. Jako chlapec si už dovedl sám zhotovit maňáskové divadlo. Ještě jako školák se dovedl umně vypořádat s drobnými opravami poničených soch a pomníčků na zdejším hřbitově, kde otec správcoval.

Na jeho talent byl upozorněn spisovatel  R. Kronbauer, který pravidelně prožíval se svou rodinou prázdniny v našem městečku, a za pomoci dalších jeho přátel bylo mladému Rudolfovi umožněno studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kterou ukončil ve svých dvaadvaceti létech. Na studiích se stal brzy hmotně nezávislým na své bakovské rodině. Účastnil se totiž z nutnosti různých uměleckých soutěží doprovázených finančním ohodnocením.

Po ukončení studií v roce 1906 přijal místo na reálce v Hodoníně, poté nastoupil na  místo asistenta na Zemské gobelínové škole ve Valašském Meziříčí, kde vytvořil několik gobelínových námětů, jako Čtvero ročních počasí, Vodník, Krupař a další. Po krátkém působení na severu Moravy se opět vrátil do Hodonína, kde působil plných třicet let jako profesor kreslení na tamější reálce. Půvabnost moravské krajiny a barevná pestrost krojů jej brzy přivedly ke krajinářství a k figurální malbě. Své umělecké studie zpracoval do sbírky kolorovaných linořezeb Lid moravského Slovácka. Své umělecké práce prováděl v akvarelu, pastelu, tempeře a olejomalbě. Po první světové válce se opět vrátil k maňáskovému divadlu. Tentokrát vyřezával hlavičky loutek z brambor. Pro Alšovo loutkové divadlo namaloval oponu a proscenium. Za druhé světové války, kdy už působil v Praze, restauroval oponu bakovského divadelního spolku Tyl , kterou můžete spatřit v Muzeu Bakovska.

Mistra Livoru můžeme právem nazvat malířem rodného ¨Bakovska. O prázdninách pravidelně zajížděl do milovaného ¨Bakova, kde býval viděn se stojanem a paletou, jak zpracovává místní motivy. Jeho práce s místní tématikou se nacházejí  v počtu asi 80 kusů v mnoha zdejších rodinách. Jeho Jizerní ulička, Kostel na hřbitově, Hřbitovní brána se špitálem, Kubrtovna, Ketnerovna, ale i Zvířetice, Klokočka, Chalupa na Brejlově, Bakov od Lovotína, či podobizny rodičů, dědy a především různých zdejších postaviček  a mnoho desítek dalších obrazů dokumentují jeho lásku ke kraji, v němž se narodil, i k lidem, kteří ho provázeli životem.  V mladších létech hotovil i různá sgrafita na vnějších omítkách některých místních domů. Nejpozoruhodnější bylo sgrafito na Kulštrunkově domě u zastávky, které vyjadřovalo alegorii rákosového průmyslu v Bakově. Spisovateli K. Sellnerovi ilustroval několik jeho knih (Bohdar, V tajemné zemi aj.).

Rudolf Livora vystavoval za svého života v mnohých místech vlasti. Největší výstavu  svých děl představil v Mazačově síni v Praze v roce 1944. V Bakově poprvé vystavoval v roce 1905 na radnici, tamtéž opět v roce 1937  a poslední jeho zdejší výstava, ještě za jeho života, se veřejnosti přestavila v roce 1956. Ani po jeho smrti (zemřel 1. ledna 1958 v Praze) na něj Bakováci nezapomněli. K jeho 90. výročí narození uspořádali v roce 1974  rozsáhlou výstavu jeho celoživotního díla ve výstavní síni u kina. Poslední Livorova výstava se konala v roce 1984 při příležitosti vzpomínky na jeho nedožitých 100 let života.

Další informace o prof. Rudolfu Livorovi může zvídavý čtenář zhlédnout v Muzeu Bakovska, kde je Mistrovi věnována část expozice.

-ář