cal-on-off menu-on-off

130 let DS TYL

Bakovsko, září 2003

Jubileum Divadelního sdružení Tyl v Bakově

Bakovsko, září 2003

V letošním září a v dalších měsících proběhnou v divadelním sále radnice a v Muzeu Bakovska vzpomínkové oslavy 130. výročí založení divadelního spojku Tyl. Zahleďme se tedy zpátky do oněch let, kdy nadšení vlastenci a zanícení ochotníci či "herci z libosti", jak se tehdy nazývali, zakládali v našem městě opravdový divadelní spolek.

Bakovské divadlo prošlo mnoha etapami svého vývoje. Jeho počátky spadají do třicátých let 19. století, kdy se evidentně uváděly první divadelní hry ve světnicích soukromých domů, ale i na přání radních přímo v radním domě. Trvalo však plných 37 let, než došlo k ustanovení k pravidelně fungujícího divadelního spojku.

Slibnou činnost divadelního ochotnictva přervaly nepříznivé politické nebo sociální podmínky života tehdejší společnosti včetně dvou živelných pohrom. Ochotníci, kteří za dlouhá léta svého působení vybudovali v sále radnice provizorní jeviště s kulisami, se v roce 1865 ocitli bez stálého místa svého působení. Při velkém požáru, který tehdy pohltil celou budovu radnice a několik dalších sousedních domů, jim shořel veškerý divadelní majetek. Oheň spolkl trámovou jevištní konstrukci, kulisy, rekvizity, divadelní knížky, tedy vše, co měli ochotníci uschováno na radniční půdě. V městečku, kde se dosud žádná spolková činnost nerozvíjela, přišli o jedinou osvětovou instituci. Přesto zde panuje slabé kulturní vědomí. Pěvci Literáckého a muzikantského kůru při zdejším kostele se v roce 1867 ustavili v Pěvecký spolek Slavoj, který ke své činnosti v chudém prostředí potřeboval pouze notový materiál. V řadách slavojáků působilo celá řada ochotníků, kteří jen s povzdychem snili o příštím divadle. Děsivou ránu přinesla Bakovu další tragédie. Na počátku září roku 1869 dvě třetiny města vyhořely do základů. Ze zoufalství chtěly některé rodiny natrvalo z města odejít. Za pomoci sousedních obcí, měst i jednotlivců a zvláště na základě vlastní píle a houževnatosti obyvatel město znovu povstalo na základech požářiště a pomalu se mělo k světu. V roce 1871 se v postní době v bakovské radnici opět hraje divadlo. Na pořadu byly hry J.Z. Veselého (Zapomněl své rukavice) a J.K. Tyla (Kněz a voják aneb Bitva u kláštera Skalického). Podle ústního podání prý předvedli ochotníci ve zmíněném období dokonce jednadvacet her. V roce 1872 byly sehrány další čtyři hry: Tyl (Faust II., Matka a dcera), Schiller (Ouklady a láska) a Raupachova truchohra Mlynář a jeho dítě.

Výnosy z divadelních představení a veřejná sbírka přinesly dostatek prostředků, aby se mohlo uvažovat o založení skutečného divadelního spolku, jako tomu bylo v sousedních městech. Na přelomu roku 1872/73 byly vypracovány stanovy, na nichž se podíleli kovář Augustin Fibiger, učitel Vojtěch Horčička a Josef František Nejedlý. Pod návrh stanov se při jejich veřejném projednávání 5. února 1873 podepsalo dvacet místních ochotníků. Žádost o jejich schválení byla podána prostřednictvím okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti, které je doporučilo ke schválení, na c.k. místodržitelství do Prahy. Kupodivu žádný úřední šiml neřádil a do konce února téhož roku už došlo ke schválení stanov bez připomínek. Můžeme tedy konstatovat, že 5. února 1873 byl fakticky založen Divadelní spolek Tyl, jehož činnost byla oficiálně schválena nadřízeným úřadem 27. února téhož roku.

Ušlechtilé poslání nového spolku vyplývá z prvního článku stanov: "Účel spojku je povzbuzovati a pěstovati ušlechtilou zábavu k individuálnímu vzdělávání svých údů, pak širšího obecenstva a mravně i materiálně prospěšné snahy podporovati." Stanovy obsahují též prostředky, jimiž chtějí členové ochotnického spolku své cíle naplňovat. Předně jim šlo o čtení spisů dramatických, za druhé o provozování divadelních her a jiných ušlechtilých zábav a za třetí o pořádání výletů, při nichž divadelní představení i jiné zábavy mají být provozovány.

Též bylo ustanoveno rozdělení členstva do tří kategorií:
l.-aktivní členové spolku,
2.-přispívající - platili pololetní příspěvky a za to měli zdarma vstup na představení,3.-čestní čili zasloužili členové.

Ochotníci sdružení ve spolku Tyl začali iniciativně rozmnožovat své rekvizity a zvláště kulisy, jež zdařile namaloval chudopleský Václav Bavor pro šest jednotlivých scén. Jen stálé jeviště stále chybělo.

Prvním ředitelem Divadelního spolku Tyl byl jednoznačně zvolen Augustin Fibiger, městský radní, který svou funkci odpovědně a se zalíbením vykonával až do roku 1879, kdy byl zvolen purkmistrem města.

V roce 1873 byly položeny základy spolku, který nepřetržitě vyvíjí svou činnost zásluhou nadšených a obětavých členů až do dnešních dnů. Každý stoupenec bakovské kulturní historie bude moci zhlédnout výstavu o dějinách a úspěších Tyla na připravované výstavě ve výstavním sále Muzea Bakovska v druhé polovině září letošního roku.

-ář 


Kapitoly z dějin bakovského divadla

Bakovsko, říjen 2003

Ve vzpomínkovém článku ke 130. výročí založení Divadelního spojku Tyl jsme v minulém čísle uvedli, že divadle se v Bakově hrálo už ve třicátých létech 19. století, kdy zdejší první ochotníci sehráli Rychtáře z Koz1ovic a Klicperův Divotvorný klobouk. O tom si však budeme povídat příště. V tomto článku se vrátíme k tvrzení, že se v Bakově hrálo divadlo už v roce 1799.

František Slavík Bakovský, režisér Divadelního spojku Tyl a první dějepisec o dějinách bakovského divadla, uvádí ve svém příspěvku Stručné dějiny divadelního působení a ochotnického spojku Tyl, uveřejněného v Jubilejních listech divadelního ochotnického spojku Tyl v roce 1887: "Stará zpráva oznamuje nám" že již roku 1799, tedy v době, kdy dosud nižádná společnost divadelní po venkově českém neputovala, sehrány Živé hodiny (?), v nichž zvláště vyznamenal se jakýs Kulštrunk a Josková." Přísný kritik se asi zamyslí, z jakých pramenů Slavík čerpal, když divadelní sklad v radniční půdě v roce 1865 shořel. Dnes víme, že základní informace o divadle ve třicátých létech (1836) pocházejí z paměti Jana Zejbrdlicha, který tehdy hrál roli Jirky sklepníka v Tylově Divotvorném klobouku. Tyto informace vycházejí z poznámky, kterou objevil jiný historik bakovského divadla Josef Horák, dlouholetý předseda 00 Tyl: ,,1799 ve staré radnici Živé hodiny (?) Kulštrunk Jozková. "Josef Horák se zamýšlí nad touto poznámkou už v únorovém čísle Bakovska, ročník VI, z roku 1964. Též uvádí, že tento údaj zařadili do svých Dějin bakovského divadla autoři Slavík a v roce 1908 Karel Sellner, zatímco A. Havel a K. Hastík v roce 1957 (Dějiny ochotnického divadla na Bakovsku) se o Živých hodinách nezmiňují.

Horák sledoval, proč za názvem Živé hodiny (?) následuje otazník. Vysvětlil to tím, že Slavík asi nevěděl, že šlo o dvouaktovou frašku Českého dramatika z přelomu 18. a 19. století Prokopa Šedivého (1764 - 1810), který ji napsal podle německé předlohy, jak v té době bývalo zvykem. Slavík a později ani Sellner nerozuměli samotnému názvu Živé hodiny. (Jedná se o frašku s dvěma herci, kteří zastupují své pohlaví. Sluha Kašpárek útočí břitce na marnivost a slabosti ženské části lidstva, kterou ve hře zastupuje služka Lenka, jež mu stejným dílem oplácí. Jejich vzájemné škádlení skončí nakonec svatbou.) Slavík ani Sellner neměli zřejmě po ruce Historii českého divadla od Jana Hýbla, vydanou už v roce 1816. (Vondráčkovy Přehledné dějiny českého divadla vyšly až v roce 1926.) Z toho vyplývá, že v osmdesátých létech 19. století, kdy Slavík psal své "Dějiny" už o zmíněné hře neměl nikdo žádné tušení, a poroto opatřil poznámku otázníkem.

Posuďme kriticky, zda se mohlo v roce 1799 uvedené představení v Bakově hrát. Je málo pravděpodobné, že před koncem 18. století působila v okolí Bakova nějaká divadelní kočovná společnost, od které by hru okoukali. (Zprvu bývaly kočovné společnosti jen německé a pak teprve české.) Oba herci museli mít k dispozici divadelní text, což je také málo pravděpodobné. Přesto název uvizl v paměti současníků, kteří měli vliv na Jana Zejbrdlicha, který si hru nemohl pamatovat, neboť se narodil až v roce 1819. Událost se tedy přenesla z pokolení na pokolení ústním podáním. Hodnověrnosti předváděné hře dodávají ona dvě bakovská jména: Josková a Kulštrunk. Jejich jména jako herců nejsou vymyšlená. V Bakově v té době žilo několik rodin Kulštrunků, ale i rodina Joskových. Nelze tedy vyloučit název předváděné hry a oba její představitele.

Zpochybnit lze rok 1799, kdy se uvádí, že hra byla předváděna ve staré radnici. Pokud byla hrána v této budově s dávno už rozestouplými zdmi a shnilým roubením, muselo to být před rokem 1797, kdy byla radnice zbourána a na jejím mÍstě vystavěna v roce 1800 nová radnice, jejíž předpokládanou podobu můžeme odvodit z její dnešní podoby. Z toho vyplývá, že hra bud' nebyla hrána v roce 1799 ve staré radnici, ale už brzy po svém vydání v roce 1796, tedy před zbořením staré budovy, nebo sehrána v uvedeném roce v jiném místním domě.

Závěrem lze shrnout všechny výše uváděné důvody do jediného odstavce: Není dostatek důkazů, které by potvrdily, že se v roce 1799 už hrálo v Bakově divadlo. V širokém okolí žádný pokus o veřejné předvedení divadelní hry nebyl dosud zmapován. Už v osmdesátých létech 18. století se sice hraje divadlo na Vysocku a Semilsku, kde předvádějí především hry s náboženskou tématikou, ale v blízkém okolí ještě není o divadle ani potuchy. Teprve v roce 1810 :zaznamenáváme předvádění českých divadelních her v Turnově, roku 1826 v v Rennerovědomě pod $nkem v Mnichově Hrad.išti, roku 1830 v Bělé (v Mladé Boleslavi až v roce 1843). Zbývá snad hypotéza, že jeden z aktérů /dejme tomu Kulštrunkl byl přítomen v Praze, kdy byla uváděna Šedivého fraška, několikrát ji navštívil, zapamatoval si text a pak hru doma, v Bakově, nacvičil s Joskovou. Předvedli ji známým buď ještě ve staré radnici, či v soukromém domě. Pokud tomu tak bylo, znamenalo by, že Bakov byl výjimečným místem v širokém okolí, kde se české venkovské divadlo už provozovalo ve stejné době jako v Praze, která určovala směr národního probuzení.

-ář 


Jak šel čas - Divadelní ochotnický spolek TYL v datech

Bakovsko, listopad 2003

Kořeny bakovského divadla se táhnou do třicátých let 19. století. Tehdy pod vlivem mnichovohradišťských a bělských ochotníků nacvičili první zdejší nadšenci Klicperův Divotvorný klobouk, který zkoušeli v domě čp. 72 v Luční ulici, kde se také uskutečnila premiéra 26. prosince 1836- Veřejně byla hra předvedena na žádost místních radních 1. ledna 1937 v sále na radnici.

Z podnětu radního Lešáka byla v radnici zřízena dřevěná jevištní konstrukce, která byla postavena na opačné straně sálu než dnešní jeviště. Místní malíř Košátecký namaloval kulisy na plátně. Hraje se tu jen v době adventu a postu. Po roce 1845 činnost divadla zaniká zřejmě z důvodů nepříznivých politických poměrů. V Rakousku vládl policejní režim ministra Sedlnického, který přísně lpěl na dodržování nařízení zemského gubernia z roku 1801 o omezování ochotnického divadla, které prý odvádělo lidi od práce a silně znemravňovalo lid. Provozování her povoloval krajský úřad.

Po vydání Říjnového diplomu v roce 1860 a Únorové ústavy (1862) se uvolnily politické poměry v zemi a začíná se rozvíjet národní život. Nová ústava přinesla svobodu slova, tisku, shrornažd'ování a spolčování. Přesto založit spolek na venkově nebylo snadné.

Divadelní činnost je obnovena 1. března 1863 hrou Liška nad lišku. Toto představení, jakož i další do roku 1865, bylo povoleno jen za podmínek, že výtěžek bude věnován ústavu chudých nebo na jiné dobročinné účely. Duší tehdejšího divadla byl Fr. Velich, Jan Zejbrdlich, Antonín Kobos, Josef Šauman, Josef Fibiger a další. Celkem bylo do roku 1865 sehráno 16 her.

Divadelní činnost přerušil v roce 1865 požár radnice. Shořelo jeviště, kulisy a další rekvizity, které byly uschovány na radniční půdě. Rozsáhlou škodu přinesl další požár v roce 1869, kterému podlehly dvě třetiny města.

Od roku 1870 se znovu ochotnické divadlo aktivizuje. Zásluhou pěvců z místního spolku Slavoje (založeného 1867), kde působí celá řada bývalých ochotníků, byla vyhlášena veřejná sbírka na pořízení jeviště. Z Bakova, Trenčína, Malé Bělé, nádraží a Rečkova se sešlo přes 60 zlatých. Další peníze si vydělali sami ochotníci.

Dne 1.3.1871 bylo sehráno představení Zapomněl si své rukavice (J.Z. Veselý). V postě a v adventu prý bylo celkem sehráno 21 her.

Na přelomu let 1872/1873 bylo rozhodnuto, že bude založen divadelní spolek. Návrh stanov vypracovali A. Fibiger, V. Horčička a J.F. Nejedlý. Ustavující schůze se konala 5. února 1873. Prvním ředitelem spoJku se stal Augustin Fibiger. Pod jeho vedením bylo do roku 1879 sehráno na 40 her autorů Tyla, Šamberka, Stroupežnického, Kotzebua, Tumovského aj.

Roku 1878 uspořádána slavnost k 80. výročí J.K. Tyla, na níž promluvil Josef Diirich z Kláštera.

V roce 1879 byl zvolen novým ředitelem Josef Zejbrdlich Po jeho krátkém působení se stal ředitelem Emil Šefčík, který byl též režisérem. Divadelní spolek Tyl uvádí v té době vlastenecké hry starších autorů (Klicpera, Tyl) i mladší české generace (Stroupežnický, Šamberk, Štolba, Šubrt aj.). S úspěchem se též hrají díla místního autora Františka Slavíka- Bakovského (Kosa na kámen, Hněvsa Zvířetický).

V roce 1881 spolek Tyl pořádá maškarní průvod s masopustní veselicí.

V 80. létech organizuje výlety do okolí (Hostinec v Podhradí, hrad Zvířetice, Rečkov, bažantnice u Lhotic) spojené s předváděním divadelních jednoaktovek, kupletů a zpěvu.

1886 je organizována výletní akce do lesíka Březí vedle Budské cesty spolu se Sokolem, Měšťanskou besedou, Spolkem mládenců a Spolkem vojenských vysloužilců. Na programu byla jednoaktovka J. Štolby, Který je ten pravý?, dále cvičení sokolů a hudební koncert. K zábavě sloužil stan s liliputány, fotoateliér aj. Při té příležitosti byly vydány Výletní listy za redakce J.L. Koloce, J. Pešána a J. Hradce.

1887- oslava 50 let ochotnického divadla v Bakově. Na počest byla sehrána Klicperova hra Divotvorný klobouk, kterou kdysi ochotníci začínali. Druhý den 3. července dopoledne se konala přednáška spisovatele Tumovského o Tylovi. Odpoledne byl uspořádán v sadech koncert dvou místních hudeb a cvičení sokolů. Při té příležitosti vydány Jubilejní listy.

1894 - uzavřen sál radnice z bezpečnostních důvodů na příkaz okresního hejtmanství. Do uzávěry sálu se v létech 1887 - 1893 sehrálo téměř padesát her, z nichž některé se opakovaly.

1895 - ředitelem se stává František Oberding.

1896 - krize spolku. Chatrné jeviště bylo nebezpečné pro herce. Na nové jeviště nebyly peníze. Spolek stále musí umořovat dluhy. Navíc nastaly problémy s obsazováním her. Podán návrh na rozpuštění spolku. Divadelní ochotnický spolek Tyl však žije dál, krizi překonal.

1898 - novým ředitelem Josef Turek.

1898 - pořízena nová dřevěná jevištní konstrukce.

1899 - pořízena stahovací opona, kterou namaloval malíř Josef Suchý z Kolím podle návrhu bakovského rodáka Josefa Oplta, který tehdy pobýval v Drážd'anech. Opona obsahovala alegorický výjev: zosobněná představa bohyně Umění tu hraje na lyru pod košatou slovanskou lípou, se siluetou Bakova v pozadí. (Za 2. sv. války byla částečně přemalována akad. malířem Rudolfem Livorou, bakovským rodákem). Sloužila nepřetržitě až do roku 1953. Prvním představením před novou oponou bylo Tylovo Jiříkovo vidění (3.12. 1899).

1901 - zavedeno acetylenové vedení k osvětlení jeviště.

Na počátku 20. století je v repertoáru Jirásek (Vojnarka), Mrštíkové (Maryša), Štech (Třetí zvoněm) aj. S úspěchem byla předvedena hra Mudr. Jankeho, bývalého zdejšího lékaře, Volná křídla. V létech 1896 - 1904 bylo sehráno více než 100 divadelních her především v postu a v adventu.

1903 - rozšíření sálu o jeviště. Na návrh ochotníků město zbudovalo na své náklady nové jeviště překlenutím proluky mezi radnicí a sousedním domem. Dole zřízen průchod k nové škole. Též přistavěno nové schodiště z prostoru od jeviště, aby bylo vyhověno bezpečnostním předpisům. Nové jeviště otevřeno hrou bakovských autorů Fr. Hanzlíčka a Václava Vondry, Na bakovské rychtě r. 1588.

1904 - pořízena nová busta J.K. Tyla za 11,- K. Ve vlastnictví Tyla je dodnes.

1904 - další krize spolku Tyl. V roce 1903 byla v Bakově založena Staroslavná oOOc baráčníků, která si též zřídila svůj divadelní odbor. Celá řada herců z Tyla přešlo k ní. Baráčníci měli své jeviště v hostinci U Studničných (dnešní Beseda). Nečekaná konkurence vytvořila příznivé podmínky pro větší kvalitu nastudovaných her.

1908 - organizována velkolepá oslava 70 let divadelní činnosti v Bakově. Začala průvodem od školy do Komenského sadů, kde promluvil učitel Karel Sellner o Tylovi, poté následoval koncert Hillerovy hudby a tamburašů. Večer byla sehrána Tylova Tvrdohlavá žena. Při té přlležitosti byly vydány Jubilejní listy pod redakcí K. Sellnera a Fr. Opočenského.

Za 1. světové války /1914 - 1918/ divadelní činnost neustává. Ročně se hraje přibližně deset nově nacvičených představení. V roce 1915 dochází ke spolupráci s baráčníky při stanovení termínů her a tištění plakátů, které se vydávají společně.

Za 1. sv. války se stali řediteli divadla Kristián Koloc a RudolfHema.

Po roce 1918 nastává příliv nových členů. Přicházejí Sl. Melich, Marie Horálková, Ant. Vavfich, Ant. Oph, Anna Opltová, Marie Vencláková a další.

1920 - sehráoo ve spolupráci se Sokolem představení Jan výrava, v němž účinkovalo na 130 osob.

1921 - ředitelem se stává František Špalek.

1922 - dochází k další restauraci jeviště.

1923 - zavedeno elektrické osvětlení jeviště a sálu.

V létech 1923 - 1927 omezení divadelní činnosti z důvodů provomvání filmových předStavení na radnici společností p. Baara a TJ Sokol. Z toho důvodu ubyli diváci.

V roce 1924 se stávají řediteli divadla opět Kristián Koloc a Rudolf Herna, v roce . 1925 RudolfHema.

1927 - ředitelem František Špalek, který svou funkci vykonával až do roku 1937.

Ve 30. létech přichází další herecká generace: Václav Šerák, Miroslav Janeček, Antonín Kouba, Václav Knébl, Anna Špalková, Ladislav Douda, Jaroslav Antoš a další. V repertoáru se objevují hry A. Jiráska (Lucerna, Otec), K. Čapek (Loupemík, Bílá nemoc), Hilbert (Vina), Vrchlický (Noc na Karlštejně) aj.

1936 - oslavy 100 let divadelní činnosti v Bakově spojené s cyklem divadelních her.

V létech 1937 - 1943 se stávají řediteli střídavě Rudolf Herna, E. Blažek a K. Cingroš. Za fašistické okupace v létech 1939 - 1945 divadelní činnost nezaniká. Jsou povolovány jen hry se schválením vyšších územních orgánů, přesto do programu divadla pronikly v jednotlivých létech hry s vlasteneckým zaměřením, jako Perly panny Serafmky, Vojnarka, Královna Dagmar, Muzikanti z české vesnice a další. Hry povzbuzovaly občanstvo a dávaly naději v lepší časy. Divadelní ochotnický spolek musel dávat tisknout plakáty německo- české s vyznačením Židům vstup zakázán!

Od roku 1943 do roku 1946 byl ředitelem F. Špalek, kterého v roce 1947 vystřídal R. Herna.

V roce 1950 bylo jeviště přeorganizováno do kruhového horizontu, pořízeny tři horizonty, též zřízeny dvě šatny ve vedlejším domě (Huňátovna).

1950 - sehráno spolu s Novou Vsí na Klokočce představení Naši furianti.

V roce 1951 zaniká samostatná činnost spolku, neboť byla v Bakově založena Osvětová beseda, pod níž napříště kulturní spolky spadaly jako její odbory. Divadelní spolek se přejmenoval na Divadelní odbor Tyl při OB v Bakově.

V roce 1954 byl zakoupen klavír, v roce 1959 první magnetofon.

1956- vzpomenuto 120. výročí divadelní činnosti a 100. výročí J.K. Tyla. Byla připravena výstava z divadelní činnosti, přednáška učitelky V. Třískové a pěvecké vystoupení Slavoje.

V 50. létech se ročně studují čtyři a pět divadelní her. Kromě Jiráska (Kolébka), Stroupežnického (Naši furianti), Šaldy (Dítě), Svobody (Směry života), Raise (Kalibův zločin), Hašlera (podskalák) atd. se začínají uvádět hry ruských a sovětských autorů: Ostrovskij, Arbuzov, Makarenko, Šejnin aj.

V 50. létech přicházejí nové tváře: V. Tylchert, B. Havelková- Tréglová, Ludmila Paříková-Brodská, Ladislav Bílek, Milena Antošová, Václav Pěnkava, Luboš Brodský a další.

V roce 1960 oslavil Rudolf Herna 50 let ochotnické práce a byl jmenován zasloužilým členem Tyla. Funkci předsedy přijal JosefHorák.

V roce 1962 byla nastudována Jiráskova Vojnarka, v níž v roli Jakuba Vojnara vystoupil národní umělec Jaroslav Vojta (28. října).

1963 - nastudována Drdova hra Dalskabáty, hříšná ves pod vedením režiséra L. Brodského.

1963 - došlo k veřejnému vyhlášení zasloužilých členů Tyl v radnici: Jaroslav Antoš, Karel Havlík, Krista Hemová, Marie Horálková, Václav Knébl, Anna Krupičková, Anna Kučerová, Slavomír Melich, Krista Rejnartová a Jaroslav Sedláček.

1964 - uspořádána první divadelní přehlídka okresu Mladá Boleslav za účasti spolku Kolár z Ml. Boleslavi a spolku Kvapil z Benátek. Domácí Tyl vystoupil hrou Slaměný klobouk aneb Helenka je ráda.

1966 - byla nastudována hra Voskovce a Wericha Těžká Barbora pod vedením režiséra V. Pěnkavy. O úspěch hru se přičinili: S. Melich, J. Antoš, L. Brodská, B. Tréglová, J. Antoš mladší, L. Douda, K. Formánek, M. Antošová, Jiří Antoš aL. Brodský.

1973 - proběhly oslavy 100 let Divadelního odboru Tyl. V květnu byla otevřena výstava k divadelnímu výročí. K oslavě byl pozván soubor Národního divadla, který se představil hrou Dáma s kaméliemi (z technických důvodů hráno v Mn. Hradišti).

1973 - novým předsedou spojku se stává Václav Vosála.

1974 - do repertoáru zařazen Čapkův Loupežník. V hlavních rolích Petr Fridrich, Vlasta Hyková, J. Zvolánek. Režie V. Pěnkava.

1975 - pod vedením režiséra L. Brodského uvedena hra J.N. Nestroye, Lumpacivagabundus. V druhé polovině 70. let a v osmdesátých létech jsou každým druhým rokem organizovány divadelní přehlídky divadelních ochotnických souborů z celých Čech (Bystřice u Benešova, Vysoké n.J., Dobrovice, Ústí nad Labem, Mn. Hradiště, Nučice, Úpice, Svitavy aj.).

1982 - nastudována hra J. Menzela Tři v tom pod vedením L. Brodského. V druhé polovině 70. let nastupuje do funkce předsedy spojku Luboš Brodský laž do roku 1987).

1985 - dávána Nejkrásnější válka v režii L. Brodského.

1987 - režisérský debut Magdy Melicharové, která nacvičila hru Krajnice báječných cest.

V roce 1987 přijala funkci předsedkyně DO Tyl L. Brodská, po ní na počátku 90. let opět L. Brodský.

1990 - 24. března vypukl požár na radnici, při němž shořelo část jeviště. Budova byla pak tři roky mimo provoz.

1993 - obnovení divadelní činnosti v radnici. Sehrána lidová opereta Podskalák pod vedením režiséra L. Brodského. Pro svůj úspěch byla několikrát opakována.

1995 a 1997 - ochotníci účinkují při městských oslavách 650 let Bakova, respektive 500. výročí jeho povýšení na městečko. Předvedli scénky z historie města ve velkém obsazeni

2000 - novou předsedkyní divadelního odboru se stala MUDr. Vlasta Hyková.

2002 - se Divadelní odbor Tyl osamostatnil po rozpadu Osvětové besedy v Bakově. Přijal název Divadelní ochotnické sdružení TyL 


Z historie DS TYL v Bakově

DS TYL 2003

DS TYL 2003

 
Z jedné z poválečných her DS TYL

Z jedné z poválečných her DS TYL

Horáková, Antoš st., Havelková
 
radnice po požáru v r. 1990

radnice po požáru v r. 1990

 
 
Vytvořeno 7.2.2013 21:52:55 | přečteno 63x | magdalena.bulirova

Rozcestí středního Pojizeří

Bakov nad Jizerou je město okresu Mladá Boleslav. Leží přibližně v polovině cesty mezi Mladou Boleslaví a Mnichovým Hradištěm. Žije zde přibližně 5 000 obyvatel. V minulosti ho proslavily výrobky z rákosu a orobince, např. pantofle, tašky, holubovky (tropické helmy pojmenované po Emilu Holubovi) ...

Více o městě
2

Prozkoumejte Bakovsko

Bakovsko leží v krajině středního Pojizeří mezi Mnichovým Hradištěm a Mladou Boleslaví, na přímém rozcestí mezi Českým rájem na východě a Máchovým krajem na západě. Krajem protéká řeka Jizera, jeho dominantou je hora Baba nad jejím levým břehem a zřícenina hradu a zámku Zvířetice při břehu pravém.