cal-on-off menu-on-off

60. výročí osvobození republiky od fašismu

Bakovsko, duben 2005

Druhá světová válka náleží svou krutostí k nejstrašnějším obdobím v lidských dějinách. Německý nacismus, italský fašismus či japonský militarismus rozpoutaly válečnou bouři, která se dotkla téměř všech světadílů. Válka přivodila strašlivé útrapy milionům lidí, z nichž plných padesát milionů se stalo její obětí. V bojích proti Němcům, v německých koncentračních táborech, při bombardování továren a měst či v jiných situacích zahynulo 360 tisíc Čechů a Slováků, mezi nimiž náleží i čestné místo 37 obětem pocházejících z Bakova a jeho okolí. S hlavou skloněnou a s pokorou proto přicházíme každoročně v Den osvobození na bakovský městský hřbitov, abychom vzdali čest všem padlým za naši svobodu a poděkovali vojákům Rudé armády, našim tehdejším osvoboditelům. V následujících řádcích si připomeňme poslední dny této války v našem městě a v jeho okolí.

Po dobu nenáviděné šestileté německé okupace nepřihlíželi občané Bakova a jeho okolí k řádění německých nacistů se založenýma rukama. Stavěli se na odpor, kolportovali letáky, sabotovali výrobu pro německou říši, šířili nenávist k Němcům či jinak se protivili hrůzné cizí nadvládě. Z celého Bakovska byly gestapem pozatýkány, krutě vyslýchány desítky obyvatel, z nichž 23 občané pak trpěli v německých žalářích či v koncentračních táborech.

Za války vznikaly i na Bakovsku ilegální odbojové skupiny zaměřené na boj proti okupantům. Svou aktivitu vyvíjely především v konci války. Už v létě 1944 se na popud SVO v Mladé Boleslavi (Sovětská vojenská organizace v čele s majorem Kostarevem) ustavuje v Bakově odbojová skupina kolem kpt. Šnajdra, který kolem sebe shromažďuje spolehlivé spolupracovníky, jako rtm. M. Topinku, bratry M. a V. Větvičkovy, B. Žofku, A. Šikala, J. Bureše z Rybního Dolu a Zd. Blažka. Po shozu sovětské zpravodajské skupiny Volk, vedené majorem Chranovskim, u Hrubého Lesnova na Českodubsku 17. března 1945 se bakovská skupina rozšiřuje o další osvědčené pracovníky, jako byli J. Hašlar z Trenčína, K. Jiřička, E. Procházka, V. Štorch z Nové Vsi, MUDr. L.Branda, J. Linhart, J. Kučera a celá řada spolupracovníků z jejich okolí. Rozšířená skupina přebírá po dohodě s mjr. Volkem krycí jméno Beran. Jejím hlavním úkolem bylo dodávat denně nezbytné údaje o pohybu a rozmístění nepřítele, o posádkách, letištích, skladech, o průjezdu vojenských vlaků bakovským nádražím. Beran denně vyhodnocuje všechny získané zprávy, překládá je do ruštiny a po spojkách posílá do štábu mjr. Volka, umístěného v Janečkově chalupě na Zásadce (za hradem Valečov), kde si tato zpravodajská skupina zřídila svůj štáb. Odtud pak putují zprávy prostřednictvím radiového vysílání do štábu ukrajinského frontu maršála Koněva.

Postup Rudé armády od východu a západních spojenců se od počátku dubna 1945 urychloval. V osvobozených Košicích zasedala 4. dubna nová československá vláda v čele s předsedou Z. Fierlingerem a vyhlásila Košický vládní program. Jeho prvořadým úkolem bylo osvobození vlasti od fašistů a na svobodném území zřizovat národní výbory. V Bakově byl ustaven Revoluční národní výbor (RNV) 8. dubna ve složení: S. Bartoníček, B. Bečka, J. Bureš, A. Havel, J. Kučera, E. Nevyhoštěný, J. Odnoha, V. Resl. J. Šulc, O. Švarc, J. Turek, M. a V. Větvičkové. Svou první, ještě ilegální schůzku uspořádal v noci z 26. na 27. dubna v domě č. 634 ve Svatojánské ulici u Odnohů. Předsedou byl zvolen A. Havel, jeho zástupci V. Resl a S. Bartoníček. Vedoucím městského úřadu byl ustanoven J. Kučera, velitelem bezpečnostní a pořádkové služby strm. Šulc, zásobováním byli pověřeni J. Odnoha a J. Bureš, doprava byla svěřena J. Turkovi a S. Bartoníčkovi. Velitelem místní vojenské posádky byl určen kpt. Šnajdr, jeho zástupcem rtm. Topinka. RNV začal pracovat na seznamu místních Němců a zdejších kolaborantů, kteří se zjevně negativně projevili na českém národě.

Konečně nadešel 5. květen 1945. V Praze vypuklo povstání, které se stalo otevřeným signálem pro samostatný postup RNV v jednotlivých místech. Brzy po hlášení pražského rozhlasu o pomoc vbíhá několik mladíků do úřadovny městského úřadu, kde strhávají německý nápis, vyhazují Háchův a Hitlerův obraz na dlažbu a rozbíjejí bustu tohoto představitele Třetí říše. Ve stejné době se schází v malém salonku restaurace Radnice RNV, který byl rozšířen o J. Krále, J. Kupce, mlynáře z Rybního Dolu, a F. Žofku, J. Doubu. Společně bylo připraveno provolání k občanům města, v němž bylo oznámeno, že veškerou moc ve městě přejímá RNV. Zároveň byli občané vyzváni ke klidu a k pořádku. Celé prohlášení bylo vysíláno městským rozhlasem, který narychlo zinstaloval V. Frinta. Záhy se v ulicích objevují pořádkové hlídky s rudými páskami na rukávech.

Po druhé hodině se scházejí vybraní členové RNV v hotelu „U Věnce“ s německým komisařem Thomou, který byl oficiálním přestavitelem německé moci ve městě. V Bakově byla v té době dislokována německá posádka o síle asi 3O mužů a tří důstojníků. Přesto hejtman Thoma uznal právo českého národa ne své vlastní sebeurčení, avšak s podmínkou, že se RNV zaručí nepodniknout žádnou bojovou akci proti stávající německé moci.

Již brzy po poledni se do města dostavila spojka revoluční gardy z Debře, která žádá velitele zdejší české vojenské posádky o pomoc. Kpt. Šnajdr musí však žádost odmítnout, protože nemá k dispozici dostatek zbraní. K Debři se totiž po železniční trati blížil od Mladé Boleslavi německý ešalon, plně naložený vojenskou technikou a osazený početnou vojenskou sestavou o síle asi 1100 mužů, kteří po sobě zanechali mrtvé na hlavním boleslavském nádraží. V Dalešicích musel vlak zastavit, neboť zde byla přerušena trať. Varoval je podhrádecky občan Zavadil, který byl německé národnosti. Pod pohrůžkou smrti byli na úpravu trati nahnáni čeledínové dalešických sedláků a trať zprůjezdnili. Z Boučí, zalesněném svahu mezi Bradlcem a Chudoplesy, narušovala úpravu trati a osádku vlaku střelba z kulometu kosmonoských gardistů. Německé zbraně brzy kulometné hnízdo umlčely a navíc střelbou zapálily hospodářské stavení u Bergrova přívozu, jež začalo hořet. Němečtí vojáci, hluční, sebevědomí nacisté, byli zpití alkoholem, a tak neovládali své vlastní smysly. Před několika okamžiky zastřelili v dalešické stráni Viléma Ortlíka, železničáře, u něhož při osobní prohlídce našli revolver. Po opravě tratě se vlak dále šinul k bakovskému hlavnímu nádraží. Vpředu na náraznících seděli jako rukojmí dalešičtí čeledínové a strojvůdce Danda, pocházející z Mnichova Hradiště. Vlak se pomalu blížil k hlavnímu nádraží, když z okna Markova hostince v Podhradí začala mávat bílým praporem Němka, ubytovaná v hostinci. Esesáci ji bez otálení zastřelili. Vlak zastavil vlevo od hlavní nádražní budovy. Vstříc mu vyšli přednosta Pávek a Sudeťák Čihař (byl dislokován na nádraží německou správou ještě se čtyřmi dalšími vojáky, většinou též Sudeťáky). Velitel německého vlaku, obsazeného většinou Sudeťáky, naléhal na přednostu, aby po nutném ošetření lokomotivy v depu, doložení uhlí a nabrání vody vlak neprodleně vyjel dál na sever ve směru na Českou Lípu, kde mělo jeho osazenstvo za úkol zabránit průjezdu Rudé armády od Berlína na Prahu. Němci byli nedůtkliví, neboť pracovníci v depu s prací otáleli a navíc chyběl strojvedoucí, který by se uvolil k nástupu na lokomotivu. Opilí vojáci reagovali na každý vnější podnět. Zahájili střelbu po všem, co jim bylo podezřelé. Střelba doléhala i do města. Ve Štefanikově ulici (dnes 5. května) padl mladý Stanislav Dvořák, strojvůdce na železnici, přímým zásahem do hlavy. Opodál byl těžce zraněn trenčínský Rudolf Cihlář, další železničář. Zvuky střelby ze samopalů a pušek narušily jednání mezi českou a německou stranou v hotelu U Věnce. Hejtman Thoma ubezpečil přítomné svou zárukou a vydal svým podřízeným několik příkazů. Sám pak vyběhl do Linkovy ulice se samopalem v rukou a vydal svému podřízenému povel k vystřelení několika barevných raket, které upozorňují oddíl SS, že je ve městě klid. Hlídky SS se však chtějí přesvědčit o situaci, a proto se znovu přibližují k městu. Hejtman Thoma je však odvrací a zasahuje též proti německé hlídce, která dorazila do města na kole a napadla jednoho z Bakováků (V.Resla)

Teprve k večeru, kdy se podařilo sehnat strojvůdce, vojenský ešalon opouští hlavní nádraží. Vypravil ho po dlouhé době až výpravčí O. Mach, který nastoupil noční službu. Až do stanice Bezděz jej tlačila další mašina. V Bezdězi část osádky vystoupila a vyložila potřebnou techniku, zbytek pokračoval do Doks, kde jeho pouť skončila. Vojáci se rozutekli do okolních lesů a jen na noc se stahovali do města a okolních vesnic za jídlem.

V neděli 6. května v dopoledních hodinách dorazila do Bakova zpráva, že řízení ONV v Mladé Boleslavi se ujímá dr. Kvasnička, jemuž předal německý hejtman veškerou moc. ONV vyzývá obyvatelstvo ke klidu a k respektování pokynů příslušných národních výborů. Ve městě zasedá RNV, který též usměrňuje činnost příslušných orgánů ve vedlejších obcích. Hejtman Thoma ujistil RNV, že se německé vojsko stáhne do svých ubikací (U Věnce a v hostinci u Volmanů) a bude je střežit. Bylo stanoveno, že za pořádek ve městě ručí RNV prostřednictvím četnictva, Národní střelecké gardy a dobrovolníků, viditelně označených páskami. Nepřetržitě je udržováno spojení s partyzánskou skupinou mjr. Volka. RNV vydává prohlášení, v němž vyzývá obyvatelstvo ke klidu, aby nedošlo ke zbytečnému krveprolití, neboť okupanti mají dostatek moderních zbraní proti holým rukám českých občanů.

Druhý den, v pondělí 7. května, panuje ve městě napjatá situace. Ozbrojená německá posádka stále ještě dlí v Bakově a čeká na svou příležitost. Po státní silnici od Veselé směřují ku Praze německá auta i tanky. V Chudoplesích došlo v dopoledních hodinách k přestřelce mezi Karlem Rajtrem a osádkou nákladního vozu s vojáky zbraní SS. Karel Rajtr padl na cestě vedoucí z obce k Nepimachově vile na kraji lesa Baby. František Honc, člen RNV v Choduplesích, byl esesmany odvlečen do Kosmonos. Ve stejnou dobu do města dolehla zpráva, že u Příšovic padl 5. května Josef Bubák z Bakova. V Odpoledních hodinách partyzánská skupina, vedená prof. Čaloudem z Mladé Boleslavi, přepadla německou posádku v hostinci U Věnce a odzbrojila ji. Akce se účastnilo několik statečných Bakováků a část četnictva. Zajatého hejtmana Thomu, s bílým kapesníkem v jeho rukou, přivádějí partyzáni napříč náměstím k hostinci U Volmanů v Žižkově ulici a dožadují se kapitulace tamější osmičlenné posádky, většinou Rakušanů, kteří sloužili na hlásce umístěné na Jezírku nad Horkami. Ukořistěné zbraně odvážejí potom na německém autě na Brejlov, kde se nacházelo středisko partyzánské skupiny.

Poté vyhlásil kpt.Šnajdr, velitel zdejší české posádky, mobilizaci zbraně schopných mužů, vojáků v záloze. Za místo srazu určil fotbalové hřiště na širém prostranství za městem směrem k Veselé. Do hodiny srazu (18,30) se dostavilo asi 100 – 120 mužů. Dostavivší muži neměli kromě své osobní statečnosti žádnou zbraň. Výstřely z kulometu i jiných zbraní, které začaly v podvečer doléhat od malobělské strany, přiměly kpt. Šnajdra rozpustit shromážděné bojovníky, neboť nebyla k dispozici žádná zpráva, co se vlastně pod Bakovem děje. Za nastávajícího soumraku postupovali k městu přes malobělský most příslušníci malobělské posádky. Po zuby ozbrojení Němci pronikli Linkovou ulicí do náměstí, část jejich rojnice směřovala po lukách k okraji města pod kostelem sv. Bartoloměje a dál Na Zbábu. Bakováci kladli odpor střelbou z lehkého kulometu, pušek a pistolí. Přesto Němci pronikli do hotelu U Věnce, osvobodili své soukmenovce, které naložili na nákladní auto a odvezli na Malou Bělou a potom následně do Bělé p. Bezdězem. Němci v Bakově zajali tři rukojmí (Františka Profelda, Miroslava Štěpánka a Zdeňka Blažka), jež odvezli též do Bělé.

Před půlnocí přichází do úřadovny RNV v Bakově telefonická zpráva z nově vytvořeného RONV (Revoluční okresní národní výbor) v Mnichově Hradišti, že proti Bakovu má být ze strany Němců podniknuta trestná výprava s dvěma tanky. Německému útoku mohou Bakováci zabránit, pokud vydají hejtmana Thomu a osmičlennou posádku, drženou v hostinci U Volmanů, a vrátí ukořistěné zbraně. Kapitánu Šnajdrovi se nechtělo kapitulovat, ale přesto poslechl rozkazu, který přišel též z Mladé Boleslavi. Ve městě se stupňovala napjatá situace, která se přenesla do prvních hodin úterka 8. května.

V úterý 8. května v jednu hodinu s půlnoci byl do kanceláře RNV předveden hejtman Thoma, který byl dosud držen v hostinci U Volmanů spolu s ostatními osmi německými vojáky a střežen stráží. Thoma si vyslechl nejnovější zprávy o pohybu Rudé armády do českého vnitrozemí, uznal čestné jednání představitelů RNV a přistoupil na ústní dohodu: hejtman bude dopraven do Bělé s ostatními osmi vojáky, kde se přičiní o propuštění bakovských tří rukojmí a odvrácení chystané trestné výpravy proti Bakovu. Hejtman Thoma na návrh představitelů RNV přistoupil. Ráno v 9.45 hod. odjíždí Thoma s osmi německými vojáky do Bělé za doprovodu vrchního strážmistra Jouzy, Vladimíra Krebse a strojníka Jana Sameše. Nastaly dlouhé chvíle čekání. V 10.50 doráží do města spojka vyslaná přímo z Bělé, že jsou na výpad proti Bakovu připraveny plně ozbrojené vozy s příslušníky SS. RNV okamžitě jedná. Vyzývá občany, aby neprodleně opustili náměstí a přilehlé ulice. Napjatá situace se stupňuje. Vždyť v okolních městech (Boleslavi, Hradišti a Bělé) se drží u moci stále německá posádka, jen Bakov se od ní osvobodil. Napětí přetrhl hukot auta, které se blížilo od Malé Bělé. Těšně před polednem z něho vystupují Bakováci Jouza, Krebs a Sameš a spolu s nimi i rukojmí Profeld, Blažek a Štěpánek. Město si oddechlo. RNV převzal zprávu, že hejtman Thoma dodržel slib a dosáhl i odvrácení jednotky SS od výpadu na naše město.

Odpoledne 8. května se konaly za veliké účasti Bakováků pohřby prvních obětí protifašistického odporu. V podvečer se ozývá střelba ve směru od Trenčína a Horek. Není ještě dobojováno. Po státní silnici z Bělé do Mladé Boleslavi prchají ozbrojení Němci a další uprchlíci před vojáky Rudé armády, jak hlásí spojka z Bítouchova. Na návrh MUDr. O. Měšťánka organizuje RNV peněžitou sbírku na pomoc strádajícím Pražanům. Rychlá akce našla u Bakováků velké porozumění. Byly celkem sebrány 121 543 K a odeslány na příslušná místa do Prahy. Večer dorazil na RNV přípis z RONV v Mn. Hradišti, v němž bylo žádáno, aby místní osoby německé národnosti a další nespolehlivé osoby byly zajištěny a jejich majetek zabaven.

 Ve středu ráno 9. května slavnostně ohlašuje pražský rozhlas, že hlavní město republiky je osvobozeno vojsky Rudé armády. Radostná zpráva byla oznámena i prostřednictvím tehdejšího provizorního městského rozhlasu obyvatelům města. Po státní silnici od Veselé ku Praze spěchají ustupující, stále ještě ozbrojené německé jednotky. Tanky, auta, obrněné vozy se hrnou silnicí. Ozbrojení němečtí vojáci jsou stále připraveni zasáhnout, kdyby došlo k jakémukoliv odporu proti nim.

V těchto dopoledních hodinách, kdy Praha jásá nad svým osvobozením, letadla neznámého původu bombardují Mladou Boleslav. Nečekané nálety mají tragický účinek. Je zničena nejen část Škodovky, ale bohužel v troskách rozbitých domů zahynulo na dvě stě lidí. Praha jásá, Boleslav pláče nad těly svých mrtvých a zkázou města. Z Bakova byla vyslána pomocná četa se samaritánskou službou na pomoc raněným a postiženým. Mezi oběťmi náletu jsou i lidé z Bakovska: Oldřich Krejbich z Bakova, Josef Prokůpek z Podhradí a Václav Flanderka z Bradlce.

Asi hodinu před polednem jsou na náměstí zadržována auta obsazená nepřátelským vojskem i civilním obyvatelstvem. Posádkové velitelství v čele s kpt. Šnajdrem se ujímá svého úkolu. Dochází k odzbrojování vojáků a k záboru majetku uprchlíků. Na pomoc tu byli četníci, legionáři, hasiči a další. Důstojníci v záloze dostávají konkrétní odpovědné úkoly: por. Maršálek organizuje autopark pro zabavená auta, motocykly, pojízdné dílny na hřišti za sokolovnou. Npor. Kafka eviduje jízdní kola, která jsou shromažďována na dvoře za radnicí. Vojenský materiál a potraviny jsou ukládány v sále radnice, kde velel npor. L. Honc, v sokolovně, kde byli za evidenci odpovědní popr. E. Kyncl a ppor.R. Hema, a v hostinci U Černých. Ozbrojení němečtí vojáci jsou shromažďováni na náměstí, kde je střeží české hlídky.

Bakovské náměstí bylo po celé odpoledne plné lidí. Kdosi si povšiml, že tudy projíždí německé auto s důstojníkem na zadním sedadle. Resl a V. Větvička, členové RNV, rychle nasedají do auta a začínají je pronásledovat. Cizí auto ujíždí příliš rychle, takže se Bakovským podařilo je zastavit až na rečkovském rozcestí. Oba muži přisedli do německého auta a vydali příkaz k návratu do Bakova. Před radnicí byl neznámý důstojník zatčen za přítomnosti kpt. Šnajdra. Odtud byl odveden na četnickou stanici a druhý den odvezen do štábu mjr. Volka na Valečov. Při výslechu bylo zjištěno, že zatčeným mužem je generálmajor Goyscha, velitel 193. frýdlandské divize.

Četničtí strážmistři Bečka a Šulc se svými výpadovými oddíly zneškodňují nepřátelské skupiny SS v okolí města. Obsazují i prachárnu v Podhradí a začínají ji střežit.

10. květen 1945 se stal pro Bakov a jeho okolí dnem osvobození. Od časného rána projíždějí Trenčínem od Veselé a dál na Prahu jednotky Rudé armády. V okamžiku přeměnili Trenčíňáci mohutný protitankový zátaras, který nad rybníkem vybudovali krátce předtím němečtí ženisté, ve slavobránu, na níž seděly dívky v národních krojích, házely osvoboditelům květiny a provolávaly: Nazdar! Zdravstvujtě! Město stálo mimo tyto slavné chvíle. Kpt. Šnajdr s tlumočnicí Varvarou Kulštrunkovou vyjíždějí proto do Veselé a žádají některou projíždějící sovětskou jednotku, aby též projela Bakovem. Konečně i Bakov se dočkal. V 11.15 přijíždějí první rudoarmejci. Vítá je hudba, děvčata v krojích a stovky Bakováků. Na uvítanou je jím podán podle starého slovanského zvyku chléb se solí. Sovětští vojáci zastavují před radnicí, kde je vítá předseda RNV A. Havel. Šestiletý sen Bakováků se konečně naplnil. Svoboda a mír – to byl nejkrásnější slova, která tenkrát chutnala tak sladce.

Téhož dne v podvečer se konal pohřeb K. Rajtra z Chudoples. Do Bakova dochází v nadšené vřavě z osvobození další smutná zpráva: na barikádách v Praze padl student průmyslové školy Václav Štorch z Nové Vsi. (Jeho strýc, legionář Alois Štorch, byl popraven Rakušany na prahu svobody v roce 1918 v boji za národní nezávislost.)

Od 7. května a v dalším průběhu revolučních dnů začaly A. Melichová aj. Kavková organizovat sběr prádla, šatstva a obuvi pro vězně koncentračního tábora v Terezíně. Během několika dnů Bakováci shromáždili více než 40 balíků, které 12. května odvezli do Terezína J. Bílek, J. Vavřich a R. Nejdl.

Nabytou svobodu vítali obyvatelé našeho města a jeho okolí s nadšením. Ale nebylo ještě dobojováno. Denně vyjíždějí z Bakova ozbrojené oddíly, aby zakročily v Mimoni, Zákupech, Doksech, Boru, na nádraží v České Lípě a jinde. Z výjezdu do Obory u Doks, kam byla vyslána dne 14. května odpoledne čtrnáctičlenná skupina revolučního oddílu, vedená vrch. strm. B. Bečkou, aby zajistila pohonné hmoty, se plná polovina mužstva už nevrátila živá. Lesní sklad, opatřený výbušninami, se jim stal osudným. Zdeněk Blažek, Antonín Brož, František Hlavsa, Josef Jandl, Josef Sedláček, Karel Vyhlídka a Karel Vyvážil byli usmrceni. B.Bečka, B. Bulín a J. Kupec byli těžce zraněni. Pohřeb padlých se konal ve čtvrtek 16. května za veliké účasti obyvatelstva. Jsou pochováni na nejčestnějším místě bakovského hřbitova.

Události května 1945 nikdy nevymizí jejich účastníkům z mysli. Jsou navždy vryty do paměti národa. Nadlouho ještě nebudou jen dávnou vzpomínkou. Tvoří rozhodující milník, kolem něhož se naše národy ubírají ke své budoucnosti.

-ář

Vytvořeno 8.2.2013 10:50:15 | přečteno 27x | magdalena.bulirova

Rozcestí středního Pojizeří

Bakov nad Jizerou je město okresu Mladá Boleslav. Leží přibližně v polovině cesty mezi Mladou Boleslaví a Mnichovým Hradištěm. Žije zde přibližně 5 000 obyvatel. V minulosti ho proslavily výrobky z rákosu a orobince, např. pantofle, tašky, holubovky (tropické helmy pojmenované po Emilu Holubovi) ...

Více o městě
2

Prozkoumejte Bakovsko

Bakovsko leží v krajině středního Pojizeří mezi Mnichovým Hradištěm a Mladou Boleslaví, na přímém rozcestí mezi Českým rájem na východě a Máchovým krajem na západě. Krajem protéká řeka Jizera, jeho dominantou je hora Baba nad jejím levým břehem a zřícenina hradu a zámku Zvířetice při břehu pravém.