cal-on-off menu-on-off

Bakovská měšťanka má své výročí

Bakovsko, listopad 2007

V posledním desetiletí 19.století prochází bakovské školství značným populačním rozvojem.  Jediná smíšená obecná škola, která ve městě funguje pro žactvo z městečka a z jeho širokého okolí (Malá Bělá, Nová Ves, oba Rečkovy, Klokočka, Horka, Trenčín, Zájezda, Chudoplesy a Brejlov), musela pojmout všechny žáky a žákyně z celého obvodu, což představovalo více než 700 školáků rozmístěných do pěti tříd a dvou nebo tří paralelek. Učebny, které se nacházely ve škole u kostela a v městském domě vedle radnice, zvaném huňátovna, praskaly ve švech. Nebývalo výjimkou, že vyšší třídy, např.5. A ve šk.r. 1892/93 navštěvovalo 120 žáků a třídu B 110 žáků.. Mimoto téměř dvě desítky žáků navštěvovaly měšťanskou školu v Hradišti a jiné střední školy v Boleslavi. Úsilí místní školní rady směřovalo ke zřízení dvou samostatných škol. Naráželo však na stanovisko závodí (Malá Bělá a Nová Ves), které žádaly o zřízení samostatné obecné školy na Malé Bělé, a tudíž nemínily přispět na výstavbu nové školy bakovské. Jejich žádost k Zemské školní radě v roce 1899 byla tímto orgánem zamítnuta, a tak už tu nestála žádná větší překážka, jež by zabraňovala, aby byla v Bakově otevřena druhá obecná škola. Venkovské obce jednaly obezřetně, neboť jejich radní měli ještě v živé paměti velké finanční zatížení z roku 1881, kdy se podílely na přístavbě bakovské školy u kostela na náměstí.

Když byl v roce 1898 zvolen starostou města Antonín Horčička, místní švec z domku vedle kettnerovny na rohu náměstí, úsilí o zřízení druhé školy ještě více vzrostlo. Horčička se stal z titulu své funkce též předsedou místní školní rady, která hospodařila samostatně v rámci Bakova a přilehlých obcí, školdozorcem byl ustanoven MUDr.Satran. Žádost Bakovských na zřízení druhé školy byla Zemskou školní radou vyslyšena a kladně vyřízena písemným rozhodnutím z 27. prosince 1898. Od školního roku 1900- 1901 byla zřízena pětitřídní obecná škola chlapecká v čele s řídícím učitelem Antonínem Maškem a umístěna do budovy na náměstí za kostelem, a též pětitřídní obecná škola dívčí se zatímním řídícím učitelem Vojtěchem Horčičkou, pověřeným vedením nového ústavu. Zemská školní rada totiž trvala na tom, aby na škole dívčí vyučovaly pouze učitelky. Teprve po roce se stal Vojtěch Horčička, stávající zdejší regenschori, definitivním řídícím učitelem.Do zdejší školy chodila mládež od šesti do 14 let, z nichž vyšší postupné ročníky byly spojené do 4.a 5. třídy. Proto místní školní rada žádala Zemskou školní komisi o povolení zřídit ještě 6. třídy při obou školách. Avšak tato žádost byla zamítnuta.

Radní místní školní rady zvolili novou taktiku. Začali vážně uvažovat o výstavbě nové školy, do které by se vešly i tři třídy měšťanské školy. Toto úsilí kromě místních radních podporoval ještě chudopleský starosta Karel Landa, tamější hostinský, který zastupoval v místní školní radě Chudoplesy, Horka a Čihátka. Proti se postavil opět zástupce největší obce v závodí Malé Bělé, její starosta Josef Koloc, jehož snahu o zřízení obecné školy v Malé Bělé podporovali i osadní starostové v Nové Vsi, v obou Rečkovech a na Klokočce. (Jmenované obce v té době spadaly pod Malou Bělou, nebyly tudíž samostatné.) Odmítavé rozhodnutí Ministerstva kultu a vyučování z roku 1904 definitivně rozhodlo o zamítnutí jejich žádosti. Nic už tedy nestálo v cestě ve výstavbě nové školy za městem. Nutno poznamenat, že děti z Bítouchova, Zvířetic, Dalešic a Podhradí docházely do své školy ve Zvířeticích, děti z Bud a Veselé do veselské školy a zbývající mládež církevní kolatury, děti ze Studénky a Násedlnice navštěvovaly školu násedlnickou.

Plány byly zadány zdejšímu staviteli Václavu Kynzlovi, který je vypracoval přes zimu roku 1904. Po projednání Okresní školní radou v Mnichově Hradišti, která je schválila, byly plány veřejně vyvěšeny k připomínkovému řízení. Přiškolené obce ze závodí podaly opět protest, a tak se počátek stavby posunul. Konečné rozhodnutí dala opět Zemská školní rada, která 24. června 1904 stavbu nařídila v tomto rozsahu: 5 tříd, byt pro správce školy a školníka, sborovnu, kancelář a dva menší kabinety. Stavitel Kynzl v zimních měsících 1904 a 1905 plány zdokonalil. Teprve na schůzi místní školní rady 19. dubna 1904 byly sestaveny stavební podmínky pro dodavatele stavby a zaslány dvěma krajinským listům k uveřejnění. Kromě několika drobných oferentů se přihlásilo pět podnikatelů, kteří nabízeli slevy z rozpočtu od 1% , 5%, 6, 25% a 11,9 %. Ve středu 10. května rozhodla místní školní rada zadat celou stavbu místnímu staviteli Václavu Kynzlovi, který navrhoval slevu 5% a vzdal se finanční odměny za zhotovení plánů. Přiškolené obce podaly opět protest proti zadání staviteli Kynzlovi; byl však zamítnut.

Dne 18.května 1905 byla geometrem vytýčena od Riedlových směrem k novému náměstí u školy silnice, jejíž realizace se pro odpor Kettnerových, majitelů pozemků, sídlících už od 70. let l9. století v Praze, zdržela posléze o plných 50 let. Staveniště budovy vykolíkoval stavitel Kynzl a zahájil stavbu vyhloubením studny a kopáním základů. Dne 28. června 1905 se konala slavnost položení základního kamene do jihovýchodního rohu. Vysvěcení provedl P. Pávec, zdejší farář, jemuž asistoval P. Fukárek. Přítomni byly členové městské rady v čele se starostou A. Fibigerem, který převzal starostovskou funkci po A. Horčičkovi 2. března 1905, dále tu postávali členové místní školní rady, jejíž předsedou byl pověřen zástupce starosty MUDr. Satran, představitelé přiškolených obcí, zástupci místních spolků a četné obecenstvo. Po světícím faráři promluvil dr.Satran a další hodnostáři, kteří „pronesli hesla vesměs případná,“ jak se můžeme dočíst v archiváliích z té doby. Po řediteli obecné školy chlapecké zapěli žáci píseň k sv. Václavu, rakouskou hymnu a Kde domov můj?

Stavba budovy pokračovala velkým tempem, a tak už 11. října byla přivedena hrubá stavba pod střechu, zatímco uvnitř se pracovalo až do listopadu, na probírce okolí dokonce do Štědrého dne. Bohužel se stavba neobešla bez vážného úrazu. Dne 25. září 1905 při kladení římsových kamenů přetížili zedníci Kastner a Bartoš okraj zdi a se zřítivším se materiálem byli vyhozeni z lešení. Oba měli vážná poranění, zvláště Bartoš byl zraněn těžce.

V dubnu 1906 byly dokončeny vnitřní omítky, zatímco na vnějším omítání bylo pracováno velmi dlouho pro uměleckou členitost secesní fasády (šambrány, niky, římsy). Zároveň byly pokládány podlahy, usazovány zárubně s ostěním a další truhlářské a sklenářské práce. Budova si ještě nevyžadovala rozvod elektřiny, plynu, vody, odpadů, telefonu ani internetu. Proto byla celá škola už v konci července dokončena a pracovalo se jen na záchodových žumpách a odklízení navážky. Řídící učitel Javůrek se už mohl dokonce 11. srpna 1906 nastěhovat.

Místní kolaudace proběhla 1. srpna 1906 za účasti c.k. okresní školní komise, za níž byl přítomen stavební rada Dlabač, školní inspektor Rais, okresní lékař MUDr. A.Hořice, členové místní školní rady, městského zastupitelstva a zástupci přiškolených obcí. Celá komise procházela třídu po třídě a bedlivě posuzovala každý kout. Stavební protokol byl diktován radou Dlabačem. Nakonec bylo  konstatováno, že „budova je při jednoduchosti vkusná a všem podmínkám zcela vyhovuje.“ Stavitel Dámec z Mnichova Hradiště provedl samostatnou kolaudaci až 28. srpna 1906 bez zásadních připomínek.

Nová školní budova s půdorysem ve tvaru E je orientována průčelím k východu, kde se nachází i hlavní vchod, opatřený dvoukřídlými masivními dveřmi, dobré řemeslné práce. Vedlejší vchod pro ředitele školy se nacházel v krátkém jižním křídle, avšak v roce 1952, kdy byla prováděna generální oprava omítky, byl zazděn. Součástí školy byla tělocvična, která byla umístěna ve sníženém přízemí severního křídla (po válce tam pamatujeme pomocnou školu a později dílny). Z tělocvičny vedl i druhý východ na přilehlé školní hřiště.

Vysvěcení školy se konalo 2. září 1906. Slavnost začala ranní mší, po níž se odebral průvod žactva se svými učiteli, hodnostáři domácí a přespolní, místní spolky a četné obecenstvo k budově nové školy, vyzdobené prapory. Starosta města A.Fibiger osobně vítal každého hosta podáním ruky. Vřele se pozdravil  s Aloisem Hálou, c.k.okresním koncipistou, jenž zastupoval okresního hejtmana, přivítal děkana Bernata, místního faráře P. Pačesa a jeho kaplana P.Fukárka,okresního inspektora Ant. Raise (bratra tehdy známého spisovatele), spisovatele R. Kronbauera, příbuzného rodiny Kettnerů, J. Düricha, starostu okresu mnichovohradišťského, zemského poslance C. Papouška, též starostu okresu mladoboleslavského, R.Netolického, ředitele rolnické školy z Ml. Boleslavi, stavitele Dámce a Kynzla. Mezi hosty se zařadila i místní honorace: A. Mašek, řídící učitel v.v., Kajetán Hartman, c.k. zdejší poštmistr, Jos. Štěpánek, účetní spořitelny, Jos.Oplt, ředitel pletařské školy, V.Horčička, řídící učitel obecné školy dívčí, radní A. Horčička, Jan Cerman, mlynář z dolního trenčínského mlýna, kupec Jos. Šefčík, zastupitelé Zikmund a Filip Černý, starosta Horek J.Kupec, malobělský starosta Jos. Rechcigl, bítouchovský starosta V. Malina, novoveský starosta V. Čech, zástupci hasičů z Bakova a z Horek, místní a trenčínští baráčníci a také J. Hradec, řídící učitel ze Zvířetic. Před budovou uvítal žák školy Gustav Hartman světitele děkana Jana Bernarda z Mnichova Hradiště. Případný projev pronesl Bedřich Bajer. Ke slovu byl vyzván světitel děkan Bernard, jenž v Bakově dříve působil jako kněz a znal dobře zdejší poměry. Vylíčil trudné i světlé dějiny bakovského školství a nastínil úlohu školy v tehdejších poměrech. Poté se hodnostáři a pozvaní hosté odebrali do školní tělocvičny, kde byl připraven oltář s třemi kříži, které děkan vysvětil. Následovalo vysvěcení školních chodeb, učeben a všech prostor kromě bytu řídícího učitele. Nakonec starosta města A .Fibiger po svém delším projevu předal slavnostně klíče od nové budovy řídícímu učiteli Javůrkovi. Teprve pak si směli hosté a místní hodnostáři prohlédnout jednotlivé části budovy. Zvláště přespolní hosty překvapil starý nábytek, který byl do tříd převezen ze staré školy na náměstí. Jen 36 dvousedadlových lavic bylo zcela nových. (Pro ostatní obecenstvo náležela doba pro prohlídku až odpoledne.) Dopolední část slavnosti byla ukončena průvodem na náměstí, kde celé shromáždění před budovou radnice zapělo Kde domov můj?.

Odpoledne uspořádala místní školní rada v lokále radnice slavnostní oběd, kterého se zúčastnili místní zastupitelé, členové místní školní rady, představitelé okolních obcí, učitelský sbor a další čelní hosté, přítomní již na dopolední ceremonii. V průběhu zasedání byly čteny pozdravné dopisy. O dluzích, jež zatížily místní školní radu, bylo hovořeno s optimismem.

Učitelstvo samo spolu se svými žáky přispělo v předvečer této slavnosti 1. září 1906 předvedením divadelního představení Krasata, královna vil a panen v lesích Vodolov, které s žáky nacvičili učitelé Jar. Koťátko, Al.Netáhlík a řídící učitel Jos.Javůrek. Polovina výtěžku byla věnována polévkovému fondu sv. Ludmily, z jehož peněz byly v zimním období vyvařovány polévky pro chudé a přespolní, druhá část byla určena k zakoupení tří dějepisných obrazů a 12 atlasů.

Zatímco okolní města Mn.Hradiště a Bělá už měla dávno organizované měšťanské školství, v Bakově o něm mohli jenom snít. Některé bakovské děti sice docházely do obou měšťanek fungujících v Hradišti, jiní i do Boleslavě, ale tím se zvyšovaly náklady rodinám i rostla zátěž na obecní pokladnu. V Bakově nebyly ke zřízení měšťanky podmínky. Chyběla totiž školní budova. Obecní zastupitelé na nic nečekali, když viděli, jak rychle roste hrubá stavba nové školy. Ještě na podzim roku 1905 podali žádost k c.k. Okresní školní radě v Mnichově Hradišti o zřízení měšťanské školy chlapecké a zároveň schválili obnos 56 000,- korun na stavbu nové školní budovy. Vypracováním plánů byl pověřen osvědčený stavitel V. Kynzl, který je zhotovil v zimních měsících 1905/1906. V jarních měsících 1906 posuzoval plány stavební rada Dlabač z Mn.Hradiště a učinil kladné dobrozdání ke schválení c.k. okresní školní radou. Plány byly opět veřejně vystaveny k připomínkování. Až na několik málo změn schválila c.k. okresní školní rada původní plány stavitele Kynzla. Místní školní rada teprve poté mohla vyhlásit ofertní řízení na stavbu, do kterého se přihlásil jen stavitel Kynzl, kterému byly stavba dne 16. ledna 1907 zadána. Vzhledem k prudkému zdražení stavebního materiálu a k růstu nákladů na pracovní síly, požádal stavitel Kynzl o navýšení rozpočtu o 6 a půl %. Jeho žádosti místní školní rada vyhověla, i když si byla vědoma, že veškeré náklady ponese sama, neboť přiškolené obce odepřely hradit příslušný podíl na financování stavby.

Stavitel začal kopat základy až 24. března 1907 pro přetrvávající zimu. Položení základního kamene se obešlo bez okázalé slavnosti pro nezájem radních i občanstva. Ředitel Javůrek vzpomíná, že „položení základního kamene ani tiše oslaveno nebylo.“ Stavbu provázela smůla. Neshody v obecním zastupitelstvu a ve školní radě měly neblahý vliv na průběh výstavby. Zpoždění napomohla i složitost stavby, do jejíhož provedení mluvil ve městě kdekdo. Hlavní iniciátoři myšlenky o zřízení bakovské měšťanky MUDr. Satran a jeho soused v Krchovní ulici bývalý starosta Ant. Horčička, které podporovali učitelé V. Horčička a K.Sellner, museli čelit silným tlakům vedení města. Starosta A. Fibiger, zastupitel Č. Vodka a městský tajemník Grünwald byli opozicí napadáni, že brání ve výstavbě měšťanské školy. Starosta svolával jen řídce stavební komisi, protože měl neustálé neshody se stavitelem, avšak když ji svolal, tak na dopoledne, aby to udělal natruc MUDr. Satranovi, zastupujícímu předsedovi místní školní rady, který se z důvodů svého zaměstnání nemohl účastnit. Tím se zdržovaly platby staviteli Kynzlovi, Satranovu švagru. Stavba se tak prodlužovala a nemohla být dokončena do konce srpna 1907, jak bylo původně smluveno. Termín jejího dokončení byl proto odsunut po schválení zastupitelstvem o jeden měsíc, tedy do konce září stejného roku. Zasedání městského zastupitelstva bývala rušná, plná hádek, pomluv i zesměšňování. Celá věc se dostala dokonce i ke krajskému soudu. Starosta města vytýkal staviteli nekvalitní a odbytou práci. Jedním ze sporů byla trhlina, která se objevila při kladení podlahy v kabinetu na chodbou. Stanovená komise proto rozhodla o přidání tří párů kleštin. Podle výroků stavitele Dámce a stavebního rady Dlabače z Mn.Hradiště stabilita budovy nijak by neutrpěla. Bylo též rozhodnuto, aby původní žumpa, která stále blízko základů nové budovy měšťanské školy, byla zasypána, aby nepodmáčela základovou vrstvu. Museli proto vyhloubit a vybudovat novou žumpu. Na návrh ředitele školy Javůrka bylo upuštěno od výstavby schodiště na půdu měšťanské školy, čímž vznikla jedna učebna pro další třídu. Uvedenou změnu stavební rada Dlabač schválil s tím, že jeden vstup na půdu je dostačující.(Jedná se o třídu orientovanou na západ vpravo od schodů v prvním patře.) Kolaudace proběhla ve dnech 13. a 22. listopadu 1907, kdy byl také sepsán protokol, v němž se v závěru praví, že „škola byla postavena solidně a svému účelu zcela vyhovuje.“

Nová budova byla otevřena důstojně a prostě v neděli 24. listopadu 1907 po ranní mši. Shromáždění hosté vstoupili hlavním jižním vchodem, který byl opatřen shodnými dveřmi o dvou křídlech jako dveře do obecné školy na východní straně budovy. Svěcení provedl biskupský rada v Litoměřících P. Aug. Fibiger, bakovský rodák, starostův syn, jenž zahájil světící mši za provizorně postaveným oltářem na chodbě v přízemí budovy. Po vysvěcení všech tříd, které byly řádně vytopeny, zapěli žáci píseň ke sv. Václavu a Co tobě dám, ó Bože můj? Po církevní části se přihlásili o slovo vzácní hosté: poslanec Cyril Papoušek, c.k.okresní hejtman a předseda c.k.okresní školní rady JUDr. Kreutzmann, který poděkoval představitelům města za obětavost při stavbě školy. Hovořili též c.k. okresní školní inspektor A. Rais a P. Fibiger, jenž vyjádřil upřímnou radost, že se Bakov měšťanské školy dočkal. Závěr provedl ředitel školy Javůrek, který si ve svém projevu postýskl nad neutěšenou situací ve městě a dokonce si rýpl do zastupitelů, kteří se slavnosti nezúčastnili: „Myslím, že tento pochmurný listopadový den odpovídá náladě hlavně těch občanů, kteří se dnešní slavnosti ani duchem nezúčastnili, a přece dnešní den má býti dnem všeobecné radosti.“ Na slavnosti chyběl městský starosta Fibiger a celá městská opozice z řad zastupitelů. Z venkovských starostů byl přítomen jen starosta Malé Bělé Josef Koloc.

Od pondělí 25. listopadu 1907 se začalo v nové budově vyučovat. Třídy měšťanské školy chlapecké, které byly od loňského října umístěny ve větších třídách huňátovny, byly přestěhovány do nové budovy. Bakovská měšťanská škola chlapecká byla založena už v roce 1906. Na základě předchozích žádostí byl 9. srpna 1905 schválen výnos c.k. okresní školní rady o rozdělení bakovské obecné školy chlapecké na pětitřídní školu obecnou a trojtřídní školu měšťanskou. Místní školní rada podala 12.6. 1906 návrh městskému zastupitelstvu, aby do bakovské měšťanky byli přijímáni též žáci z okolních obcí. I. ročník měšťanské školy byl otevřen 4. října 1906 v den narození Jeho Výsosti císaře pána Františka Josefa. Už den před tím vybrali učitelé 4.a 5. tříd žáky, kteří byli uznáni za schopné, do právě otevíraného I. ročníku. Celkem bylo vybráno 78 žáků. Zatímním ředitelem školy byl jmenován Josef Javůrek. Tím bylo také stvrzeno, že obě chlapecké školy mají jedno vedení. Zatímním odborným učitelem byl ustaven Jaroslav Koťátko. Od 1. ledna 1912 povolila c.k. Zemská školní rada pobočku při I.r. zdejší měšťanské školy. Odborným učitelem se stal František Jánský. V září roku 1912 vydala c.k. Zemská školní rada výnos o pokusném přijímání dívek do měšťanských škol v místech , kde nejsou zřízeny měšťanské školy dívčí. Smělo se přijímat pouze do dvaceti procent přihlášených dívek. V Bakově naplnili tento výnos až 1. října 1912, kdy byly přijaty všechny dívky, které úspěšně vykonaly zkoušky 28. září 1912. Nacházela se mezi nimi i děvčata, která docházela do měšťanské školy dívčí v sousedním Hradišti. Do I. r. bylo přijato 16 dívek, do II.r. 9 dívek a do III.r. 5 dívek. Do školního obvodu bakovské měšťanky náležely obce Malá Bělá. Nová Ves, Čihátka, Klokočka, oba Rečkovy, Bítouchov, Dolánky, Zvířetice, Dalešice, Pohradí, Veselá, Buda, Býčina, Horka, Zájezdy, Násedlnice, Koprník, Studénka, Chudoplesy, Bradlec. Proto musely být postupně zřizovány pobočky při dalších ročnících školy.

Dne 15. července 1909 projednala místní školní rada usnesení c.k.okresní školní rady o zřízení měšťanské školy dívčí v Bakově. Místní školní rada návrh schválila (proti byl jen Josef Koloc, starosta Malé Bělé) a odeslala na Zemský školní výbor Království českého, který dívčí měšťanku v Bakově nepovolil a žádost vrátil. Až po I.světové válce za existence Československé republiky v roce 1919 byla měšťanská škola dívčí ve městě povolena. Byla umístěna do prvního patra obecné školy dívčí na náměstí.

Měšťanská škola chlapecká byla v roce 1938 přejmenována na Újezdní měšťanskou školu a její obvod se rozšířil o Kněžmost, Žantov, Chlumín, Lítkovice, Malý a Velký Solec a Malobratřice. Naopak v roce 1941 byla odškolena Veselá se zdůvodněním, že mají žáci bližší cestu do Mn.Hradiště. Za okupace ve školním roce 1941 a 42 pojmenování měšťanská škola mizí a místo něj se zavádí označení hlavní škola, která se stává školou výběrovou, do níž jsou vybíráni žáci podle prospěchu. Zbývající žáci navštěvovali obecnou školu podle systému, jaký byl zaveden v Bakově před rokem 1906. Za protektorátu má škola tři ročníky s pobočkami a jednoročný učební kurz (JUK – do roku 1943). Po válce se pojmenování opět vrací do starých kolejí. Vydrželo však jen do roku 1949, kdy se na základě Nejedlého školské reformy vytváří jednokolejné školství žáků ve věku od 11 do 15 let (ruší se nižší gymnázia a reálky) a je zaveden nový název střední škola. Střední škola chlapecká v Bakově existovala do roku 1953, kdy na základě nového školského zákona se slučují všechny čtyři bakovské školy pod osmiletou střední školu (OSŠ).

V průběhu méně než půlstoletí bakovské měšťanky stáli v jejím čele lidé, kteří měli nejen příslušnou kvalifikaci, ale svou veřejnou prací i patřičnou úctu u svých žáků a celé veřejnosti. Prvním ředitelem byl Josef Javůrek, který řídil obě školy (obecnou a měšťanku) v létech 1906 – 1923. Po něm nastoupil Jaroslav Koťátko (1923 – 1935), následuje Jaroslav Lhoták, jenž se vzdal ředitelování po vzniku protektorátu  na konci školního roku 1938-39. Za války vedl školu hlavní Josef Šrajer, který byl po Květnové revoluci 1945 odvolán okresní učitelskou konferencí pro kolaboraci s nacisty. Ve školním roce 1945-46 řídí měšťanku Josef Douba, po něm přichází Karel Fibiger a od září roku 1949 je ředitelem opět Josef Douba, jenž v lednu 1953 z důvodů těžké nemoci předal řízení školy Josefu Černému.

Při vzpomínce na bakovskou měšťanskou školu chlapeckou vytanou v mysli dnešních sedmdesátníků a starších občanů z Bakova a z širokého okolí známá jména téměř tří desítek odborných učitelů, kteří významně a mnohdy i osudově zasáhli do výchovy a vzdělání svých žáků před více než půl stoletím a dříve. Kromě jmenovaných ředitelů to byli František Jánský, Jaroslav Podobský, František Slepička, František Procházka, Jaroslav Müller Bělský, Josef Miler Bakovský, Alois Havel, Varvara Kulštrunková, František Zábský, Vladimír Resl, František Rejzek, prof.Josef Pařík, Antonín Polívka, Antonín Blahout, František Opočenský, později ředitel dívčí měšťanky, Bedřich Kadlec, Jaromír Tříska, Otakar Livora, jeho žena Magda a celá řada dalších, kteří tu působili jeden nebo dva školní roky. Nelze opomenout ani Miloslavu Tichou, která ještě na měšťance učila pod svým dívčím jménem Posseltová.

-ář

Dr.V. Bednář, Z dějin bakovských škol

Vytvořeno 8.2.2013 17:56:43 | přečteno 61x | magdalena.bulirova

Rozcestí středního Pojizeří

Bakov nad Jizerou je město okresu Mladá Boleslav. Leží přibližně v polovině cesty mezi Mladou Boleslaví a Mnichovým Hradištěm. Žije zde přibližně 5 000 obyvatel. V minulosti ho proslavily výrobky z rákosu a orobince, např. pantofle, tašky, holubovky (tropické helmy pojmenované po Emilu Holubovi) ...

Více o městě
2

Prozkoumejte Bakovsko

Bakovsko leží v krajině středního Pojizeří mezi Mnichovým Hradištěm a Mladou Boleslaví, na přímém rozcestí mezi Českým rájem na východě a Máchovým krajem na západě. Krajem protéká řeka Jizera, jeho dominantou je hora Baba nad jejím levým břehem a zřícenina hradu a zámku Zvířetice při břehu pravém.