V loňském roce uběhlo už vskutku 170 let od předvedení první divadelní hry na bakovském jevišti. Bakovští se tehdy zhlédli jednak v představeních mnichovohradišťských ochotníků, kteří sehráli svůj první divadelní kus už v roce 1826, jednak přímo  ve hře Rychtář z Kozlovic, kterou se svými loutkami předvedla ve městě Meissnerova divadelní loutková společnost. Po jejím odchodu zahořelo několik občanů předvést Rychtáře z Kozlovic skutečnými živými herci. Bylo to však velmi těžké. Nebylo jeviště, kulis, ba ani psané předlohy. První ochotníci reprodukovali text tak, jak jej slyšeli na loutkovém divadle. Každý po svém  a po každé jinak. Sami si netroufli předvést první představení na sále radnice, kde sice ještě nebylo stálé jeviště,  zato však velké hlediště. Svou premiéru měli proto ve velké světnici obuvníka Václava Janouška v domě č. 72 v Zahradní ulici, dnešní ulici Luční. Hrálo se bez kulis na provizorním jevišti, které bylo odděleno od diváků jen bílým papírem bez maleb. Představení se několikrát opakovalo pro velký zájem diváků.

Po všeobecném úspěchu své první hry přistoupili ochotníci k nacvičení opravdové hry určené pro dospělé. Vybrali si Tylovu veselohru Divotvorný klobouk. Úplné obsazení této veselohry zdejšími ochotníky neznáme. Podařilo se zjistit jen jméno sklepníka Jirky, kterého tehdy představoval Jan Zejbrdlich. Premiéra divotvorného klobouku se konala 26.prosince 1836 opět u Janoušků. Zájem diváků však přesáhl možnosti malého jeviště v soukromém bytě. Rady města vyhověla přání herců sehrát reprízu této hry v sále radnice. Jeviště bylo zřízeno hned vlevo od příchodu do sálu, kde tehdy byly zabudovány dveře. Stálo na pivních sudech, přes které byla přeložena prkna, sloužící jindy na stavbu krámů při jarmarcích na zdejším náměstí. Do provedení hry 1.ledna 1837 nestačili organizátoři pořídit kulisy. Divadelní  schopnost a herecký elán tehdejších ochotníků však zcela nahradily tento nedostatek. Hra měla značný úspěch a přinesla na penězích 21 zlatých vídeňské měny. Počet ochotníků se rozšířil, ba dokonce se k činnosti přihlásily i tři ženy. Ze získaných peněz a příspěvků nadšených stoupenců divadla byla zakoupena kopa plátna na zhotovení kulis, jejichž vymalováním byl pověřen bakovský malíř Košátecký. (O jeho umění se můžeme přesvědčit na obrazech v místním muzeu.) V konci února již byl malíř s prací hotov a jeviště bylo připraveno na další představení. Tentokrát si režisér vybral rytířskou činohru Rudolf z Felseku aneb Černodolský mlýn.

Podle Františka Slavíka, který je autorem stručných dějin ochotnického divadla v Bakově, uveřejněných v Jubilejních listech Divadelního spolku Tyl v Bakově v roce 1887, se činnost ochotnického divadla ve městě aktivně rozvíjela až do poloviny čtyřicátých let 19.století.

Ve zmíněné stati Slavík uvádí: „Stará zpráva oznamuje nám, že již roku 1799, tedy v době, kdy nižádná společnost divadelní po  venkově českém neputovala, sehrány Živé hodiny, v nichž zvláště vyznamenal se jakýs Kulštrunk a Jozková.“ Slavík získal tuto informaci zřejmě od Jana Zejbrdlicha, který ve svých písemných poznámkách popsal první rok divadelní činnosti v Bakově. Na zadní stranu jeho poznámek si pak Slavík dopsal nám už známý text text: „1799 ve staré radnici Živé hodiny Kulštrunk Jozková.“ Kdybychom vzali jeho tvrzení doopravdy, znamenalo by to , že se u nás hrálo české divadlo už v konci 18.století, tedy dříve než v jiných městech středního Pojizeří.

Rozeberme si výše uvedenou  poznámku. Prvá se týká existence frašky. Spolu s dalšími divadelními hrami ji vydal už v roce 1796 Krameriovým nákladem dramatik první generace národního obrození Prokop Šedivý, který ji volně zpracoval podle německého překladu. Byla to hašteřivá komedie o dvou jednáních s dvěma hlavními postavami: v té době s nezbytným Kašpárkem a služkou Lenkou, kteří se navzájem slovně napadají, tropí si žerty z druhého pohlaví a nakonec se za sebe dostanou.

2) Dotyčný Kulštrunk ji mohl vidět při své návštěvě Prahy, kam hauzíroval s rákosovým zbožím (totéž i Jozková), a pak ji mohli v rodném městě volně reprodukovat. Je možné, že si tam i obstarali Šedivého knížečku.

3) Obě jména byla v Bakově běžná v konci 18.století, a tak mohlo jít o skutečné občany, i když to nemůžeme věrohodně tvrdit, neboť neznáme jejich křestní jména.

4) Menší problém je s místem uvedení „ve staré radnici.“ Termín „stará radnice“ je sice na místě, pokud si autor nepletl místo sehrání představení, avšak koliduje s dobou, kdy  budova stála. Z bakovského manuálu vyčteme, že už od roku 1796 radní usilují o zbourání staré radnice pro rozpuklé a rozestouplé zdi a žádají hraběte Valdštejna o souhlas s jejím zbouráním a postavením nové radnice na původním místě. Povolení došlo po různých komplikacích až v roce 1799, a tak se stavbou se začalo 1. června toho roku. Nějakou dobu předtím (snad duben a květen) museli tesaři sundat krov a první roubené patro a pak zedníci rozebrali staré zdivo v přízemí. Znamenalo by to, pokud byla stará radnice ještě způsobilá k provozu, že se tam mohly Živé hodiny hrát jen v zimních měsících. Čili ani starou radnici nelze vyloučit jako místo provozování této divadelní hry v roce 1799.

Vše tedy s přimhouřenýma očima předpokládá, že se ona hra v Bakově mohla v roce 1799 provozovat, ale věřit se tomu nechce, protože neexistuje konkrétní písemný údaj od současníka. Jan Zejbrdlich teprve po létech, někdy v 80.létech 19. století, zaznamenal tuto zprávičku pro potřebu Divadelního spolku Tyl. Předpokládá se, že mu ji vyprávěla pro nás neznámá starší osoba, jež mohla onu událost zažít. Kdoví? Jestliže už hráli o dvacet let dříve  divadelní ochotníci české hry na Vysocku, proč by se tak nemohlo stát i v Bakově?

Události z prvních let ochotnického divadla vzpomněl při jejich padesátém výročí Divadelní spolek Tyl, založený v roce 1873, velkou jubilejní oslavou v létě roku 1887. dostal plnou podporu radních, kteří přidělili Tylu na oslavy 50 zlatých. František Slavík byl autorem stati o dějinách spolku a též hlavním redaktorem Jubilejních listů Divadelního spolku Tyl. Hlavní oslava, kterou organizoval předseda spolku Tyl Emil Šefčík, místní obchodník, se odehrávala na pódiu zřízeném před radnicí. Letos od té doby uběhne 120 let.

-ář