Na počátku 20. století žilo v Bakově nad Jizerou 2371 obyvatel ve 291 domě, z nichž 6 domů bylo neobydlených. Rozloha katastru činila 1077 jiter, tj. hektarů.V Bakově se nenacházel žádný průmyslový podnik. V městě měli převahu řemeslníci, drobní obchodníci a malorolníci. Větších sedláků, kteří hospodařili na selských gruntech od středověku a navíc si pronajímali církevní a panskou půdu, tu žilo jen několik. Mezi válkami většinou půdu pronajali zdejším rolníkům a živili se obchodem, nebo se z města odstěhovali do Prahy či jiných větších měst, kde nacházeli uplatnění jako kvalifikovaní intelektuálové, absolventi vyšších škol, a do svých bakovských domů se vraceli jen na prázdniny.  Na chudých a málo úrodných polích kolem Bakova se hospodařit ve velkém nedařilo.

Zdejší řemeslníci a obchodníčkové museli kromě své základní činnosti, jež tolik nevynášela, držet nebo si pronajímat dva až tři  korce polí, aby zajistili obživu své rodiny. V Bakově na počátku století bylo evidováno na 70 řemeslníků s povolenou živností: 1 bednář, 1 cihlář, 1 cukrář, 1 hodinář, 2 holiči, 1 hrnčíř a kamnář, 1 klempíř, 1 kloboučník, 1 kolář, 8 košíkářů, 2 kováři, 1 koželuh, 4 krejčí, 2 malíři pokojů, 2 módistky, 2 lakýrníci, 5 obuvníků, 6 pekařů, 2 pokrývači,2 povozníci,  2 kapelníci, 1 provazník, 1 rybář a spol., 1 řemenář, 5 řezníků, 1 zahradník, 1 sedlář a čalouník, 1 sklenář, 5 truhlářů, 2 výrobci lihovin, 1 zámečník, 2 zedničtí mistři a 1 pohodný. Většina mistrů zaměstnávala ve svých dílnách další tovaryše a učedníky. Odhadem se řemeslem v Bakově živilo více než 250 lidí, tj. asi desetina

obyvatelstva.

Druhou živnostenskou činností byli místní drobní obchodníci. Na samém počátku století tu působily následující obchody: 1 obchod s dobytkem, 1 obchod s drůbeží, 2 galanterní obchody,  1 kloboučnictví, 2 moučné obchody, 1 obchod střižní, 2 obchody suknem, 12 obchodů se smíšeným zbožím, 1 obchod s železem, 8 trafik, 4 výčepy vína, 2 obchody s ovocem, 9 hostinců.

Hlavním zdrojem obživy Bakováků byla výroba pleteného zboží z orobince. Na počátku století tu působilo více než 600 pletařů organizovaných u několika faktorů, kteří prostřednictvím svých domácích pletařů vyráběli tašky, brašny, kabely, bačkory, pantofle, střevíce, klobouky atp. Toto zboží nacházelo odbyt i v zahraničí (Evropa, Austrálie, Afrika, Jižní Amerika). Pletařům se paradoxně nejlépe dařilo za I.světové války.

Na počátku století působila v Bakově firma Fr. Kulštrunk  a spol., jež vyráběla dětské kočárky, zboží z rákosu, proutí a  lýka.

Vedle výroby zboží z orobince se od roku 1853 úspěšně rozvíjelo pletařství z vrbového proutí čili košíkářství, které došlo k rozmachu zásluhou obecního úřadu. Obec byla vlastníkem vrbiček, o něž celoročně pečovala a zjara je prodávala proutí zdejším košíkářům.

Počet živností mezi válkami a za II. světové války se jen úměrně  zvýšil vzhledem ke přibývajícímu počtu obyvatel.. Přibyly 3 hostince s ubytovacím zařízením a 1 hotel, 3 provozovny na výrobu betonového zboží, 2 tiskárny, 2 pohřební služby, 2 obchody s hrnčířským zbožím, 2 strojírny, 2 taxikáři, 3 dopravci nákladními auty.

Na počet obchodů a řemesel dohlížela městská rada, která doporučovala okresnímu úřadu jen tolik živností, aby se jejich majitelé uživili a vzájemně si nekonkurovali.

Zbývající část obyvatelstva tvořili tovární dělníci a nádeníci. Dělnictvo našlo své zaměstnání v okolních továrnách (tisk látek v Josefově Dole, papírna v Podolí, kloboukárna  v Mn.Hradišti a ve firmě L a K v Ml. Boleslavi), které se nacházely přibližně jednu hodinu chůze od Bakova. Na dráze bylo zaměstnáno více než 100 zaměstnanců.

Na počátku třicátých let postihla rákosový průmysl krize, stejně tak i košíkářství. Nastává též úpadek řemesel a přibývá nezaměstnaných, pro něž město organizuje různé nádenické práce, jako čištění rybníků od bahna, studánek, haltýřů, Jízkové strouhy, hloubení kluziště, výkopové práce pro zavádění kanalizace, výstavbu nového hřbitova atp.

Rada města po roce 1945 si byla vědoma, že městu chybí průmyslový závod, v němž by bylo možné zaměstnat většinu obyvatel, i když po válce se z města odstěhovalo více než tisíc Bakováků, kteří našli svůj nový domov v pohraničí. Bakovu se nabízely některé provozy, které dosud působily v pohraničí a neměly po vystěhování Němců dostatek pracovních sil. V březnu 1946 byla ve městě založena Průmyslová komora, v níž měly rovnoměrné zastoupení vechny čtyři poválečné politické strany po dvou zástupcích. Předseda MNV A. Havel jednal v červnu téhož roku v Liberci, kde mu  doporučili vybudovat v Bakově kartonážnictví. V téže době vedl jednání Josef Rakušan o přeložení výroby koberců do provozovny v Bakově. V září přichází MNV s návrhem zavést v Bakově průmysl stavebních hmot a k tomu účelu bez otálení otevřít nový písečník jako zásadní úkol nastupující dvouletky. V říjnu už se jedná o dalším  návrhu: prosadit ve městě papírenský průmysl jako náhradu za upadající orobincovou výrobu. Neprošel ani návrh Bohumila Poláka o převedení výrobny hraček a umístit ji v domě č. 359, kde se nacházely prázdné dílny. Neprosadil se ani návrh Aloise Volmana na přemístění šití prádla ze Stráže pod Ralskem do dílen u paní Svobodové v domě č. 359. Neuplatnil se ani elektrotechnický průmysl.

Po Únoru je zaváděno plánované hospodářství, které se zaměřovalo především na budování těžkého průmyslu, dolů a hutí. Centralizované řízení národního hospodářství bránilo v iniciativě obcí  i soukromníků. Vše bylo řízeno ústředním plánem. V Bakově se nepočítalo s vybudováním žádného průmyslového odvětví. V roce 1950 byl naopak vybudován nový závod na výrobu nákladních automobilů značky LIAZ v nedalekém Haškově u Mn.Hradiště, kde našly uplatnění stovky Bakováků.

Vedení státu nemá zájem na řemeslnících a jejich vlastní iniciativě. Ruší drobné řemeslnické provozovny a pod tlakem je soustřeďuje do komunálních služeb. V Bakově se místní řemeslníci sdružili do komunálu v roce 1949. Jeho vedení mělo kanceláře v bývalém obchodě u Kulštrunků na náměstí, později v prostorách městských jatek v Čechově ulici. Ně-které živnosti byly zrušeny (6 hostinců), pekaři přešli do největších zavedených pekáren pod řízením n.p. Pekáren, řezníci pod podnik Masna, n.p. (počet obchodů se snížil na pět).

Na počátku padesátých let se z komunálních služeb vyčleňují některá řemesla (výroba orobincového zboží, povoznictví) a soustřeďují se do Oblastního průmyslového kombinátu se sídlem v Bakově v bývalém hotelu Bubák. Další provozovny měl v Obrubcích, Sobotce a v Mn.Hradišti. Na počátku šedesátých let se podnik přejmenovává na Okresní průmyslový podnik, jenž měl provozovny i v jiných místech okresu Mladá Boleslav. Tento podnik vybudoval v Bakově novou poschoďovou halu pro výrobu orobincového zboží, provozoval dřevovýrobu v místě vedle haly, středisko pro instalaci hromosvodů a rozhlasových zařízení v Bakově, kovovýrobu v Dobrovici, kožedělnou dílnu v Ml. Boleslavi aj. V šedesátých létech bylo při OPP založeno učiliště uměleckých řemesel, které mělo napomoci nejen udržet, ale i rozvíjet pletení z orobince. OPP se rozpadl po sametové revoluci v roce 1990.

V osmdesátých létech byla při MěstNV zřízena provozovna Doska, která sdružovala některá řemesla (zedník, tesař, pokrývač, klempíř atp.), a nahrazovala tak nedostatečnou kapacitu komunálních služeb. Její vedení mělo kancelář v domě č.60 na náměstí. Zanikla též v roce 1990.

Od padesátých let působila v Bakově (Riegrova ulice) provozovna Kovovýroby  Ml. Boleslav, kde vyráběli a montovali tlumiče aut i tlumiče řízení a provozovali kalení kovů pro boleslavskou Škodovku. Tato provozovna se udržela i po roce 1989. Stejně tak tomu je s kovodružstvem Bakovan, umístěném v dílně u Samšů v Nerudově ulici. Toto družstvo působí nepřetržitě od sedmdesátých let 20. století.

V devadesátých létech se uvolnily poměry pro svobodné podnikání, které umožnily vzniku nových firem. V bývalé provozovně hromosvodů OPP Bakov byla provozována výrobna bot italskou firmou Toado, která zanikla na počátku tohoto století nezodpovědným řízením jejího vedení. V bývalých prostorách OPP Na výsluní po zániku OPP Bakov působí firmy: Doba, Zetka a Sportrac, které zaměstnávají velký počet zaměstnanců nejen z Bakova. V průmyslové zóně za městem byl zbudován závod Emerge, kde jsou vyráběny díly pro boleslavskou Skodovku. V prostorách bývalých komunálních služeb v Čechově ulici byla zavedena výroba elektrického vybavení pro vozy Škoda firmy Delphi Packard Elektric ČR. V konci 20. století byl vybudován v průmyslové zóně velký závod  Faurecia Ex Haus Systém, kde vyrábějí výfuky pro automobily. Do jeho sousedství byla přenesena firma Moto –Auto Jan Šafr, která působí jako velkosklad automobilových součástek a výrobna plastových oken.

V Bakově mají své sídlo i některé firmy, avšak jejich vlastní působiště je mimo město (ProchemieTrans, Centr PCO – zabezpečovací zařízení, velká dvě skladiště zde má stavební podnik H – Intes).

Z tohoto přehledu je zřejmé, že se průmyslová výroba rozvíjela zejména v posledním desetiletí 20. století, zatímco zemědělství pokleslo, živočišná výroba zcela zanikla na území Bakova. Po zániku státního statku Mn.Hradiště se obdělávání části jeho polí ujalo družstvo Plazy a soukromý zemědělec ing. Hrabě. Rozsáhlé louky pod městem, až na malou část, se neobdělávají, stejně tak li rozsáhlé lány na Mráchově pod vrchem Baba.

Dnes má město Bakov s okolím 4600 obyvatel, vlastní Bakov 3500. Na území města se v uplynulých padesáti létech minimálně stavěly bytové domy – činžáky, rodinných domků přibylo přibližně 250.

Pro potřeby MÚ v Bakově zpracoval dr. V.Bednář.