Život nám dává za pravdu, že není na světě ten, aby se zalíbil lidem všem. Tak je to i s ulicemi. Někomu se názvy ulic líbí, většina si už zvykla a název ulice ji těší, jiný ani neví, proč se tak nazývají či po kom nesou jméno, a mnohým je to úplně jedno, neboť název své ulice pokládají za jakýsi objektivně působící zákon. Nejčastěji se stává, že název ulice nemůžeme ovlivnit. Zdá se, že nejlepším motivem pro jejich pojmenování je základní vlastnost, kterou se projevují navenek. Takové názvy přežijí většinou dané politické režimy. V našich městech se tak trvale udržují ulice Dlouhá, Křivá, Krátká, Slepá, Polní, Luční, Zahradní, Hřbitovní, Školní atp. Jindy jsou pojmenovány podle místních jmen, jako Na Vinici, Nad Úvozem, Podfarní, V Podstráních, Horecká, Budská, Hradišťská atp. Naopak nejčastěji se mění názvy ulic pojmenovaných po významných politických osobnostech národa nebo politického systému a změny nastávají i v názvech po významných kulturních osobnostech. Projděme se nyní starým Bakovem a zapátrejme za pomoci archiválií po původních i pozdějších názvech ulic a náměstí.

Zatímco české vesnice nemají většinou oficiální názvy svých ulic a uliček, přesto se v nich orientujeme podle tradovaných místních pojmenování, jako Na Dolním konci, Na Horním konci, V Návsi atp. Ve starém Bakově před šesti sty léty tomu bylo obdobně. Tehdejší teprve vznikající malé městečko se vyvíjelo z rybářské a hrnčířské osady a mělo zprvu jen jednu uličku s návsí, které nebylo třeba pojmenovávat (dnešní Alšova). Až na přelomu 15. a 16. století, kdy se vytváří definitivní půdorys bakovského náměstí, vznikají další ulice, které z náměstí vycházejí k Bělé či k Hradišti. Ale stále tu ještě není pevné označení. Bakováci jednou mluví o Horní ulici, jindy o Veselské a mají na mysli jednu a tutéž ulici Hradišťskou, v případě Bělské ulice jde o alternaci s pojmenováním Dolní ulice. V té době už existují uličky pod kostelem, které si nadlouho uchovaly názvy Podkostelní (dnes Tondrova), Podfarní (Alšova), Polní (Luční), Cinkova. V 16. století postupně vzniká ulice Boleslavská, jíž se častěji říká Trenčínská. Po založení nového hřbitova se mluví oficiálně o Krchovní (Hřbitovní). Všimněme si, že bakovské náměstí není vytvářeno jako produkt přesně vyměřeného obdelníku. Vzniká postupně: nejdříve strana západní, která byla po požáru v roce 1643 posunuta směrem východním do prostoru náměstí (do dnešní regulační čáry hotelu U Věnce, spořitelny atd.). Zároveň s ní i strana severní (lomená regulační čára tak, jak postupně byly domy stavěny v delším časovém období), pak strana jižní (stavěna též postupně, jak byla lomeně vytyčována podle potřeby stavebníků). V 17. století byla do jedné přímky vytyčena strana východní, tedy stejně jako strana západní. V 17. století byl založen i Kozí rynek (náměstí), jenž byl uzavřen ze tří stran chalupami.

Nejstarší písemná zpráva o pojmenování bakovských ulic pochází z 22. března 1884, kdy obecní výbor (zastupitelstvo) na návrh rady města úředním úkonem pojmenoval všechny tehdejší místní ulice: Hřbitovní byla nahrazena Boleslavskou, Hoření za Hradišťskou, Podstranská (Postranná) za Novou. Názvy ostatních ulic zůstaly stejné: Horecká (dnes Smetanova), Podkostelní (dnes Tondrova), Podfarní (Alešova), Cinkova a Zahradní (Luční). Více ulic městečko nemělo.

(Cinkova ulice byla nazvána podle městského písaře – tajemníka, který vykonával funkci jediného městského úředníka na počátku 19. století. Josef Tondr byl významný zdejší učitel a regenschori v 2. polovině 19. století.)

V 80. a 90. létech 19. století přibývají domy v Hradišťské ulici, jež je přejmenována na Žižkovu, staví se kolem šutrovny (bývalého písečníku, který byl jen povrchově vybrán pro stavbu císařské silnice Hradiště – Kosmonosy na počátku 19. století). Šutrovna byla upravena, zplanýrována a přeměněna na park. Nový zkultivovaný prostor, osázený stromy a keři, dostal pojmenování Komenského sady. Na konci století si staví Bakováci své domky i vlevo za budskou křižovatkou proti stromové školce směrem k Hradišti. I tento konec se nazývá Žižkovou ulicí, neboť byl stavěn ve stejné době. Husova ulice vzniká teprve následně.

Na počátku minulého století si stavebníci pořizují domky po levé straně Budovcovy ulice směrem k trati. Po ní následuje výstavba domků v Husově ulici. V první etapě od křižovatky s Žižkovou ulicí od domu č. 262 (dnes Cihlářovi) po pravé straně až k Havlíčkově ulici, jež je budována současně a nese zatímní název Za Pánkovými, jejichž obydlí čp. 144 muselo být částečně zúženo, zatímco vedlejší dům čp. 143 byl zcela zbourán, aby se uvolnil průjezd z Žižkovy do (Havlíčkovy) ulice. Teprve na počátku třicátých let se buduje poslední etapa domků v Husově ulici, a to od hotelu Bubák k zastávce. Zastupitelé uvažovali zprvu o názvu Jiráskova pro Husovu ulici, ale nakonec zůstalo u původního návrhu. V souvislosti se stým výročím narození Palackého v roce 1898 byla Boleslavská ulice přejmenována na Palackého a končila u vlakových závor.

Na opačné straně města, kde byly v létech 1906 a 1907 postaveny obě chlapecké školy (obecná a měšťanská), vznikla následně ulice s praktickým názvem Školní, brzy však oficiálně přejmenovaná na Komenského ulici. Ulice směrem od zastávky k Podstráním podél tratě měla dostat název Vrchlického, jak rada města navrhla 24. října 1921. Dnes nese jméno Jungmannova.

Rozhodující předěl k dalšímu stavebnímu rozvoji města nastal po vzniku samostatné republiky v roce 1918. Zvláště ve dvacátých létech se staví o překot. Prodlužuje se ulice Palackého až k Čapkově ulici, přitom se dbá, aby menší domky o jedné místnosti byly umístěny z důvodů jejich vzhledu do vedlejších ulic nebo na Trenčín do ulice pod Babou.

Postupně přibyly nové komunikace vlevo od Palackého ulice za tratí. Na žádost TJ Sokol byla ulice podél železnice pojmenována v roce 1930 po Tyršovi a z ní vycházející ulice do polí dostala název Fügnerova. Z první křižovatky v Palackého ulici směrem k Trenčínu vybíhá na obě strany ulice Štefánikova. Ve třicátých létech rostou domy kolem Rybnídolské cesty, která dostala název ulice B. Němcové. Čile se staví mezi válkami v trenčínské části Palackého ulice, tehdy byla ulice ještě bez názvu, dále i po severní straně Svatojánské cesty. V úhlu mezi Tyršovou a Palackého ulicí vyrostla ulice Dvořákova, Macharova a Horecká pojmenovaná Smetanova.

I ve staré bakovské zástavbě vznikají nové ulice. Kromě Komenského ulice vedoucí ke škole

přibyla v roce 1926 i nová ulice k jatkám, jež dostala název Čechova. Dlouho se pak ještě udržovalo původní pojmenování Haškovská cesta. Na podzim v roce 1925 byla vyměřena nová trasa mezi Budovcovou a Smetanovou ulicí po dohodě s dráhou (od Svobodových ke Tvrzníkovým). Dostala název Na Tržišti.

Téměř deset let trvalo, než byla zbudována ulice z Riegrova náměstí do Podstrání. V jejím prodloužení vadila Krupičkova chalupa. S jejími majiteli byla sjednána rozumná cena, avšak město nemělo dostatek peněz na její vykoupení, neboť v té době stavělo budovu pošty. Trvalo to pět šest let (do roku 1932), než byla ulice částečně propojena s ulicí Komenského vedoucí shora od školy. (Pod měšťankou byla zúžena v délce asi 50 metrů na pouhou pěšinu.)

V územním plánu se počítalo s propojením náměstí s novou školou přes Kettnerovo stavení v jižním rohu náměstí. Bylo to však velmi obtížné. Dědiců Kettnerova majetku bylo celkem sedm fyzických osob, a tak celé řízení trvalo padesát let (do roku 1953), než byla se souhlasem majitelů kettnerovna zbourána a náměstí propojeno podjezdem ke škole (1958). Podobně se mělo stát v západním rohu náměstí, kde stálo Turkovo stavení, podél něhož měla vést ulička spojující náměstí s Komenského ulicí. Turkovi se každý rok písemně dotazovali na vedení města, kdy dojde k realizaci. Sami měli v úmyslu stavět novou stodolu, avšak nejistota stavbu oddalovala.

V září roku 1939 dostalo vedení města příkaz od okresního úřadu o zákazu používání jména Dr. E. Beneše. V době německé okupace musela být vlastenecká jména z názvů ulic sňata. Po Masarykovi a Benešovi přišel na řadu i ministr financí z počátku dvacátých let Alois Rašín, jehož jméno bylo odstraněno podle rozhodnutí městské rady z 2. února 1942. Tehdy dostala tato starobylá ulice pojmenování Linkova, podle bakovského kantora a hudebního skladatele Jiřího Ignáce Linky (1725 – 1791).

Dne 6. března roku 1942 mělo obecní zastupitelstvo na programu další přejmenování ulic. Neúprosnému tlaku protektorátních úřadů na změny názvů ulic po významných českých osobnostech se bakovští zastupitelé museli podřídit. Tyršova ulice dostala název Dlouhá, Fügnerova Polní, Štefánikova Příčná a Palackého ulice Boleslavská. V červenci došla na obecní úřad žádost agilního občana německé národnosti Franze Kleinwechtera (bydlel u Faltinů, popravený v r. 1945) o přejmenování náměstí po zemřelém říšském protektoru Reinhardu Heydrichovi. Radní města se však necítili zaskočeni. Výmluvně žadateli odpověděli: „Jakmile bude zbudováno něco, co bude hodno nést jeho jméno, bude přihlédnuto k podání této žádosti.“ Náměstí i nadále neslo název Hlavní náměstí. Radní si byli dobře vědomi, že v přestavbě náměstí na park se jen tak hned nesjednotí, a tak se jeho přejmenování oddálí do ztracena. Zvláště když přišel 21. června 1943 od nadřízeného úřadu telefonický příkaz JUDr. Kvasničky o zákazu používání veřejných prostředků na zparkování náměstí. (Lze použít jen soukromé finanční prostředky.) Tady platí staré Kollárovo úsloví: „Bratři, co přijdete po nás, nesuďte nás podle toho, co jsme dělali, ale co jsme dělat mohli.“

Bezprostředně po válce žádal Revoluční národní výbor v Bakově o přejmenování Žižkovy ulice na třídu Rudé armády. Zatímco Komenského ulice vedoucí od zastávky ke škole měla zůstat, Komenského sady měly být přezvány na Palackého sady. ONV v Mnichově Hradišti však žádost neschválil vzhledem k neestetickému vzhledu Žižkovy ulice. MNV v Bakově znovu žádal týž nadřízený úřad o souhlas ke změně názvu Žižkovy ulice na Stalinovu na podzim 28. října 1945. Opět přišla zamítavá odpověď se zdůvodněním, že není možné přejmenovat tuto zanedbanou ulici po vůdci národů. ONV upozornil, že přeměna názvu Boleslavské ulice na Benešovu musí být provedena jen se souhlasem dr. E. Beneše.

Brzy po válce se především vrátily původní názvy jen některých ulic, jako Tyršovy, Fügnerovy a po roce 1948 i Boleslavské. Místo Štefánikovy ulice je tu ulice 5. května a za název Komenského ulice vedoucí od kolejí ke škole byl přijat název Palackého ulice. Náměstí dostalo název Masarykovo a po roce 1948 nový název náměstí Míru.

Další vlna pojmenování ulice nastala v roce 1960, kdy došlo ke skutečnému připojení Trenčína k Bakovu. Nastalo i přečíslování domů tím způsobem, že trenčínská čísla dostala před svou číselnou řadu číslici 7 a 8. Mlýn v Trenčíně dosud č. 1 obdržel domovní číslo 701, Jirešovo stavení v návsi č. 2 mělo nové popisné číslo 702 atd. Na nárožích se objevují názvy ulic Pražská, Boleslavská, Brigádnická, 6. července, Rybničná, Na Návsi, Ku Splávku, Rybnídolská (Rybní Důl) a Konečná.

Na počátku osmdesátých let po generální rekonstrukci Boleslavské ulice došlo k jejímu přejmenování na třídu Rudé armády. Ve stejné době se objevují v nově zastaveném prostoru u školy nové ulice, a tím i nová pojmenování. Vznikla tak Gottwaldova ulice, Družstevní a Pionýrů. Po Sametové revoluci došlo k přejmenování Gottwaldovy ulice na Školní a třídy Rudé armády zpětně na ulici Boleslavskou.

Od příchodu osmdesátých let dochází k rychlé zástavbě v prostoru mezi Podstráněmi a ulicí B. Němcové, kde vzniklo hned několik ulic, jako Nad Stráněmi, Nad Skalkou, Nad Úvozem a Mládežnická. Následně se zastavuje intravilán mezi Boleslavskou a Svatojánskou ulicí, kde byla otevřena ulice Krátká a Slunečná a prodloužena ulice Na Výsluní a Čapkova.

V Bakově existují i další ulice, např. Polní, Slepá, Jabloňová, o kterých jsme se dosud nezmínili. Všimněme si, že většina ulic, které dostaly název podle své polohy (Nad Stráněmi, Svatojánská, Na Výsluní) nebo bližší vlastnosti (Slepá, Polní, Luční, Zahradní, Rybničná), své pojmenování dosud nikdy nezměnily. Naopak k přejmenování dochází u ulic pojmenovaných po státnících a politicích (Rašín, Beneš, Masaryk, Palacký, Štefánek, Gottwald), což vyplývá z charakteru politického režimu. Naopak udržela se jména českých spisovatelů a básníků, jako B. Němcové, Jungmanna, K. Čapka a jeho předválečného antagonisty Machara, Jiráska, Nerudy a skladatelů Smetany a Dvořáka. Kupodivu zůstaly bez přejmenování názvy po místních osobnostech Cinkovi a Tondrovi.

V průběhu posledních století došlo k nejčastějšímu přejmenování zdejšího náměstí, Linkovy, Jizerní a Boleslavské ulice (Trenčínská cesta, Krchovní, Hřbitovní, Boleslavská, Palackého, Benešova, Rudé armády, Boleslavská).

Otázka přejmenování není však jednoduchá, ale naopak velmi nevýhodná. Znamená to výměnu občanských, řidičských, zdravotně pojišťovacích, penzijních a dalších dokladů, telefonních seznamů, změn v osobních dokladech ve školách a u zaměstnavatelů atd. Čili je to akt velice administrativně složitý a finančně nákladný. Proto volí zastupitelé velmi uvážlivě názvy ulic, u nichž se nepředpokládá změna vzhledem k politickému vývoji, respektive je nic nespojuje s jakoukoliv ideologií nebo politikou z ní vyplývající. Přesto by stálo za to, zda při zdejším stavebním rozmachu by nešlo pojmenovat zcela nové ulice a uličky podle některých zdejších významných rodáků nebo obyvatel, kteří tu dlouhodobě působili. Například pedagožka L. Žofková, zakladatel české balneologie MUDr. Chodounský, K. Sellner, R. Livora, J. Podobský, básník Českého ráje, A. Havel, básník a spisovatel, R. J. Kronbauer, spisovatel, J. Kronbauerová, herečka ND a další, kteří měli vztah k našemu městu.

. -ář