Místa posledního  odpočinku člověka byla vždy lidem svatá, a proto uctívaná. Ať to byli staří pohané, kteří pohřbívali své mrtvé na rozcestí tehdejších cest, kde se lidé rozcházeli, ale i vítali, nebo křesťané všech věků a generací, které církev ve spolupráci se světskou mocí nutila ukládat své nebožtíky do hrobů na společné místo kolem kostelů a kaplí. Často to bývala místa ve vyvýšené poloze podle praslovanského gerb, staroslovanského greb, což znamenalo hrb, hrbol, pahorek, z čehož se vyvinul po dalších změnách dnešní tvar.

První místní hřbitov se rozkládal kolem roubené kaple Panny Marie na pahrbku nad původní osadou v místech dnešního kostela sv. Bartoloměje v severním rohu náměstí. Ještě na počátku 80. let 19. století byl obehnán nevysokou kamennou zdí, i když se tu už dávno nepohřbívalo. V 70.létech minulého století porušili kopáči při hloubení trasy pro plynové vedení několik hrobů s pozůstatky lidí. V 16. století tu už nebylo pro další nebožtíky žádné volné místo. Počet obyvatel městečka stoupal, jednak sem byli pohřbíváni lidé z celé kolatury. Vartenberkové, tehdejší vrchnost na zámku zvířetickém, se proto rozhodli v polovině 16. století o stavbě nového hřbitova za městečkem směrem k východu. Proti vstupu renesanční hřbitovní branou z roku 1588 zřídili kapli, která byla v roce 1631 pojmenována po sv.Jakubu. Kaple měla sloužit jednak k pohřbívání příslušníků rodů zvířetických Vartenberků, jednak k bohoslužbám jednoty bratrské. Vedle nové kaple byl založen hřbitov v podobě čtverce o hraně 50 metrů. Dlouho trvalo, než byl obehnán kamennou zdí, neboť přišla nová vrchnost – důsledně katoličtí Valdštejnové, kteří patronát nad sv.Jakubem zameškávali, i když sloužil už jen katolické církvi. Správa města, které v květnu 1643 vyhořelo do základů, měla jiné starosti než pečovat o hřbitov. Stačily proto jenom dřevěné pláňky k jeho ochraně.

Hrobník  by se neuživil, pokud nenastala epidemie v podobě cholery nebo tyfu. Musel vykonávat „hrobničinu“ vedle svého povolání. Pokud epidemie do městečka vtrhla, jako v roce 1850, kdy na choleru zemřelo 56 obyvatel, nebo v roce 1862, kdy na tyfus muselo být pohřbeno 36 osob, převážně z Jizerní ulice. Znovu tu řádila cholera po pruské válce v srpnu 1866. Tehdy už se na hřbitově nedostávalo žádného volného místa. Ačkoliv hroby a hrobky byly pronajímány  na dobu deseti let,nebylo to řešení. Hrobník často vykopával hroby ne ještě zcela zetlelým nebožtíkem. Pozůstatky uložil na hromádku do hrobu a jeho místo zaujal nový nebožtík. Na tehdejším hřbitově nebyl žádný řád. Hroby nebyly uspořádány podle cestiček, které neexistovaly. Snad jen orientace hrobu se zachovávala. Číslování hrobů bylo zavedené též až v druhé polovině 19. století. O tom, kdo kde leží, věděla jen rodina a hrobník, pokud sloužil delší dobu.

Nedostatek místa přinutil správu města rozšířit stávající hřbitov. Odkoupil zahradu za sv. Jakubem, jejíž zděný plot byl posunut o celou šíři kostelíka na západ. Následně posunul severovýchodní zeď o městský pozemek, který sloužil jako ovocná školka (ve směru dnešní Havlíčkovy ulice). I tato místa se brzy zaplnila. Další rozšíření už nepřipadalo v úvahu, neboť zástavba okolních parcel novými domy tomu zabránila. Navíc v cestě stály hygienické předpisy.

Úvahy o výstavbě nového hřbitova přerušila první světová válka. Nastaly i další překážky. Město nemělo peníze. Žilo jen z toho, co vybralo na daních a poplatcích. Za obecní peníze byly postaveny obě chlapecké školy, nouzový dům na rohu Dlouhé (Tyršovy) a Smetanovy ulice, budova pošty, budovala se též kanalizace. Jen půjčky a opět půjčky zajišťovaly rozvoj města. Neméně důležitou překážkou bylo nalézt místo pro nové pohřebiště. Bakov je téměř z poloviny obléván tokem řeky Jizery a obklopen lukami, kde nebylo radno stavět nové domy, natož založit posvátné místo, hřbitov. Ku neprospěchu nastal i tlak sousedních obcí, které též pohřbívaly do Bakova, kde se nedostávalo pro ně nejen místa, ale nesouhlasily i s krátkou dobou uložení ostatků v hrobech (10 let).Dalešice  začaly pohřbívat své zesnulé do Debře, Bítouchov, Veselá a Násedlnice hrozily, že si vystaví vlastní hřbitovy, čímž by město přišlo o značné příjmy. Proto se město obracelo na okresní úřad, aby nové hřbitovy těmto obcím nepovoloval.

Počátkem září 1930 navrhl radní Koťátko, aby pro nový hřbitov bylo navrženo fotbalové hřiště SK Bakov, které se tehdy nacházelo za městem vpravo od Veselské silnice. Zároveň však si postavil podmínku, aby město vešlo v jednání s majitelem pole v Podstráních p. Plačkem o výměně pozemků s městem. Na Plačkově poli by mohlo stát nové fotbalové hřiště. V tomto směru však nebyli radní nijak úspěšní. Proto navrhli, že se sportovcům nabídne prostor U Jezírka, kde už předtím působili, nebo u Staré Štace. Stavba hřbitova se opět oddálila, neboť bylo třeba splácet půjčku za výstavbu pošty.

V roce 1932 bylo vyhlédnuto nové místo v polích na východ od Staré Štace. Souhlas s umístěním nového hřbitova vyslovil i Okresní úřad v Mnichově Hradišti 23. prosince 1932. To byl  hlavní podnět k opatřování půjček. V květnu 1933 se ozvala společnost Krematorium Praha, která nabízela městu půjčku 60 000,- korun, pokud vystaví na novém hřbitově též kolumbárium, a obdrží dalších 10 000,- Kč na stavbu hřbitova. Taková nabídka se neodmítá, a proto byla přijata. Městská spořitelna v Kralupech zprvu odmítla půjčku 100 000,- Kč, ale v polovině března 1933 se rozhodla celou částku uvolnit. Bakovští radní však nechtěli ponechat tak rozsáhlé pole ladem, a proto je pronajali oběma městským strážníkům za cenu 50,-Kč.

Plány byly zadány staviteli V.Kynclovi. Do rozpočtu  byla započítány následující stavby:
obytný domek  43 252,- Kč
čekárna 13 508,- Kč
ohradní zeď 39 147,- Kč
obřadní síň s pitevnou 46 616,- Kč
vodovod 11 150,- Kč
Celkem tedy více než 153 000,- Kč

Koncem srpna 1934 byla schválena částka na stavbu hřbitova a příjezdová cesta za 14 000,- Kč. Byla zadána staviteli Janu Opltovi s tím, že půjde jen o podklad (slejvák o síle 10 cm) a povrch (jemný písek o 10 cm). Starosta stanovil podmínku, aby byly zaměstnány dvě skupiny nezaměstnaných, které by se střídaly v práci.

V roce 1934 byly zajištěny další půjčky. Obecní pojišťovna  v Lysé se uvázala půjčit 100 000,- Kč na šestiprocentní úrok, zemská banka se uvolila půjčit 50 000,- na úrok 5 %. Počítalo se se závazkem Krematoria Praha půjčit 60 000,-Kč. Kralupská spořitelna začala od svého závazku ustupovat. Stanovila si podmínku, aby Městská spořitelna v Bakově poskytla městu Kralupy stejnou částku, tedy též 100 000 ,-Kč. Jejich požadavek musel být odmítnut. Stavba nebyla opět finančně zajištěna. K povolení všech půjček  bylo třeba souhlasu zemského úřadu, se kterým začali vyjednávat radní Rejnart, Pavlovič a Studničný. Jednání v Praze byla zdlouhavá a dlouho pro Bakov nepříznivá. Pomohlo i Ministerstvo sociálních věci, jež poskytlo půjčku 36 000,-Kč s tím, že částka je určena jen na mzdy nejvýše třiceti dělníků s odměnou 10, Kč na den. Teprve po jeho kladném vyjádření byla vyhlášena oferta, do níž se měli s nabídkou rozpočtu hlásit jen místní stavitelé. Do konkurzu se přihlásili J. Oplt, J.Koťátko, Jos.Studničný, Boh.Čech z Nové Vsi a Jar. Trávníček. Nejlevnější nabídku podal stavitel Oplt. Přesto došlo k rozhodnutí, aby na výstavbě hřbitova se podílely všechny stavební firmy přihlášené do  konkurzu kromě B. Čecha  a J. Trávníčka. Mezi staviteli panovala velká řevnivost. Veřejně proti přidělení stavby Opltovi vystoupil stavitel Koťátko, ale nakonec svou námitku stáhl.

Firmě J. Koťátka byla zadána stavba hrobníkova domku a kryt pro obecné záchody, J. Opltovi přidělili stavbu ohradní zdi a rozvod vody, stavbu obřadní síně, pitevny a márnice přidělili J. Studničnému. Vrchní dozor nad stavbou měl stavitel Kyncl. Při stavbě nastala též žabomyší válka. Radní Pavlovič hrozil odstoupením, pokud stavitel Oplt bude dávat do základů hřbitovní zdi beton místo kamenů. Námitky se ozvaly i proti  používání místního jemného písku do omítek. Teprve po zdůvodnění, že dovážený písek z místních pískoven by byl dražší, bylo od protestů ustoupeno. Z místa stavebního radního odstoupil dočasně ředitel chlapeckých škol Koťátko, neboť nesouhlasil s požadavkem Oplta na zvýšení nákladů.

V druhé polovině roku výstavba zdárně pokračovala a chýlila se ke svému konci. Dne 9. prosince 1935 byla provedena stavební kolaudace. Hřbitov byl převzat do správy města. Byla vyhlášena offerta na hrobníka. Ze čtyř žádostí byl vybrán Miloslav Koloc. Byl mu stanoven plat 500,- Kč měsíčně, přidělen služební byt a služební stejnokroj (zprvu jen čepice) a obec se uvolila platit za něj veškerá pojištění.

O místo  hřbitovního zahradníka se hlásí František Dvořák, který žádal o udělení titulu „hřbitovní zahradník“, o pronájem volných ploch pro pěstování květin a okrašlování hrobů květinami. Bylo mu vyhověno na dobu šesti let.

Ještě do Vánoc okresní úřad  vydal povolení k pohřbívání a stanovil některé další požadavky k jeho provozu. Mezitím došlo k oficiálnímu uzavření starého hřbitova ve městě. Bylo o tom s konečnou platností rozhodnuto na OÚ v Mnichově Hradišti v dubnu 1936.

Ještě před dostavbou hřbitova rozhodla rada města o tom, že tato novostavba nebude církevně vysvěcena vzhledem k různým právům církví, čímž by mohlo být město poškozeno. Na zasedání rady města v únoru 1936  přednesl požadavek místní lidové strany  děkan Brož, jenž žádal o postoupení části hřbitova k posvěcení a k pohřbívání příslušníků římskokatolické církve. Radní Koťátko doporučil jen čtvrtinu hřbitova, nebo ať si lidová strana postaví sama hřbitov konfesionální, čímž bude obec poškozena o poplatky z tohoto hřbitova.. Katolíci se však nedohodli. Požadovali o přidělení  zadní pravé čtvrti hřbitova. Jednání o katolické žádosti se přeneslo do zastupitelstva města. Radní Koťátko a Bavor jsou pro vysvěcení  jedné čtvrtiny hřbitova, kategoricky proti se postavili Oplt (národní socialisté) a Valkoun (KSČ). Též bylo rozhodnuto o zamítnutí nového konfesijního hřbitova. Katolíci už však byli rozhodnuti. Zahájili přípravné práce na výstavbě vlastního hřbitova na církevním poli při Haškovské cestě ve směru Na Holi. Povolení k výstavbě dostali po četných obstrukcích ze strany města v konci roku 1938. V roce příštím po získání všech povolení byla zahájena výstavba dalšího hřbitova, tentokrát čistě konfesijního pro příslušníky církve katolické, pokud o pochování stáli. Stavitelem se stal Jaroslav Trávníček.

I nadále však přes písemné uzavření starého hřbitova bylo v roce 1937 pokračováno v  pohřbívání do rodinných hrobek. Jejich majitelé žádali o přenesení pozůstatků zemřelých na nový hřbitov na náklad města. Město souhlasilo,ovšem jen na náklady majitelů hrobek. Navíc přibylo odvolání proti jeho uzavření ze strany děkana Brože a bítouchovského sedláka  Pazderníka zemskému úřadu, který byl nucen zahájit vyšetřování, jež bylo ukončeno až v létě roku 1938. Výsledek zněl ve prospěch města. Zájemcům byla povolena exhumace hrobek na své vlastní náklady za poplatek 200,- Kč a za dozoru hrobníka.

Nový městský hřbitov byl postaven, ale dluhy zůstaly. Velké úsilí tehdejších radních by však nemělo být zapomenuto i po desetiletích.

- ář