Na jaře loňského roku jsme si v Bakovsku připomínali 75. výročí narození paní PhDr. Evy Mikanové  významné české hudební badatelky. Kdo by se tehdy nadál, že do roka už nebude mezi námi? Smuteční oznámení, které došlo do našeho muzea teprve před nedávnem, jen suše oznamovalo, že paní doktorka zesnula po těžké nemoci ve středu 13. ledna letošního roku v Praze. Shodou okolností ve stejný den jsme obdrželi první vydání Linkova varhanního deníku, jenž vyšel zásluhou mladého muzikologa Mga Tomáše Thona v Opavě. Uspokojili jsme se vědomím, že paní doktorka se ještě před svou smrtí  mohla pokochat nad dílem, které je doposud uchováváno v Linkově originále jen v Bakově. Právě Eva Mikanová má jedinečnou zásluhu na zachování Linkova bakovského deníku a jeho návratu do města svého původu. My jej v našem muzeu s velkou pietou opatrujeme a rádi vystavujeme v Linkově síni zdejšího muzea.

Linkův bakovský deník  byl po celá desetiletí nezvěstný, avšak zásluhou paní dr. Mikanové byl objeven v osobním archivu vyšehradského kanovníka monsignora Boháče, který byl vlastně první, kdo pro hudební veřejnost v minulém století vytáhl z temnot věků dílo bakovského rodáka Jiřího Ignáce Linka, místního regenschoriho a kantora. Jeho dílo představuje kantorskou hudbu 18. století. Tak ji dnes odborně nazýváme. Zatímco většina Linkových skladeb se ocitla v hudebním archivu Národního muzea v Praze především Boháčovou iniciativou, velkou zásluhou dr. Mikanové bylo, že Linkův  deník se jako jediný notový artefakt z celého jeho díla ocitl v místě svého vzniku, kde je též o něj náležitě pečováno.

Eva Mikanová už jako studentka muzikologie na Filozofické fakultě UK v Praze v druhé polovině padesátých let minulého století  prodlela v bakovském archivu mnoho a mnoho hodin usilovného vědeckého bádání, aby důsledně prostudovala hudební život Bakovska v Linkově době i v generacích před ním. Bez pomoci archiváře Karla Hostíka, jenž pro ni obětavě vyhledával archiválie a zajišťoval nocleh v místě, Aloise Havla a Josefa Černého, by před šedesáti léty těžko mohla v Bakově bádat a získat hluboké poznání o Linkovi. Neomezovala se jen na Bakov. Důkladně prostudovala valdštejnský archiv v Mnichově Hradišti, dále archivy v Mladé Boleslavi, Turnově, České Lípě, Semilech i jinde. Důkladně se seznámila s pásemnou proveniencí pražských archivů. Pro svou disertační práci zvolila Linkova sepolkra (velikonoční duchovní skladby). Další  její vědecké eseje nalezneme v muzikologických časopisech a v odborném tisku. V Bakově v 60.létech často přednášela o Linkově díle i psala do tehdejšího Bakovska. S místním muzeem a vlastivědným kroužkem byla v písemném a telefonickém styku až do minulého léta, než byla hospitalizována v pražské nemocnici. Její neutěšenou psychiku nesžírala jenom těžká nemoc, nýbrž vážné  onemocnění  a posléze i smrt jejího syna před Vánocemi loňského roku.

-ář