Asi před dvěma lety jsem si na lístek poznamenal zkratku OK 111 a kamsi založil. Až letos v létě jsem jej v kartotéce objevil. Neměl jsem ani tušení, co ona šifra znamená. Už mi to vypadlo z hlavy, a tak mi trvalo delší dobu, než jsem onen rébus rozluštil. Ne, nejedná se o žádný kód radiostanice či tajnou šifru, nýbrž o obecní knihovnu, která si letos připomíná 111 let od svého otevření.

Zdejší veřejná knihovna vznikala postupně od samého konce 19. století, kdy byly shromažďovány knihy a zhotoveny police. Nebyla to však první veřejná knihovna v městečku. Už dříve byla založena žákovská knihovna při obecné škole, druhá sloužila místním sokolům po roce 1885 a třetí náležela Měšťanské besedě, založené v roce 1889. Její knihy byly uloženy v samostatné skříni v hostinci U Věnce a byly půjčovány členům spolku každé úterý večer, kdy se besedníci scházeli na své pravidelné sezení. Měšťanská beseda předala svůj celý knižní fond do lidové knihovny, jež byla umístěna do jedné z uprázdněných místností v domě č. 9 vedle radnice, zvaném huňátovna. Bakovská obecní knihovna otevřela své dveře veřejnosti 1: října 1900, kdy začala s půjčováním knih čtenářům. V dubnu roku 1902 do jejího fondu přibyla sokolská knihovna. Sokolové ochotně nabídli své knihy městu, které jim naopak povolilo zřídit v sále radnice hrazdu. První knihovnicí se stala slečna učitelka Škaloudová, která bydlela v městském bytě téhož domu. V roce 1907 se zřekla této rozsévačské funkce, jíž šířila vzdělání a pokrok v městečku, na protest, že kdosi z městského úřadu rozhodl, aby jí bylo zakázáno používat acetylenové světlo v jejím bytě, protože nemá k němu povolení od okresního hejtmanství. Spor byl vyřešen a učitelka Škaloudová pokračovala dál ve své mimoškolní činnosti. V září 1909 podala knihovnice opět protest, jenž nebyl vyřešen, a proto podala svou písemnou resignaci na funkci. Jeden radní včas vytušil, že v jejím případě, kdy živila i svou starou matku, jež s ní žila v jedné domácnosti, hrají svou roli peníze, a proto navrhl, aby jí byla dána roční odměna 100 K. Důsledkem bylo stažení její resignace a pokračování ve funkci. O rok později se opět objevily problémy, které rada města vyřešila přidáním odměny 50 K, ale nic s tím nadlouho nevyřešili. Proto byl v listopadu 1910 ustaven komitét pro vedení knihovny, do něhož přibyl novopečený důchodce ředitel V. Horčička. Situace se vyřešila až v červnu 1911 za účasti starosty města Vodky. Od 7. listopadu se stal novým knihovníkem učitel Maisner. V té době už bylo evidováno 1735 titulů v 1883 svazcích. Součástí knihovny byla veřejná čítárna, která fungovala ve vedlejší místnosti, avšak zdejší čtenáři ji příliš nevyhledávali. V roce 1914, kdy se město utápělo v dluzích, byla pro nedostatek peněz uzavřena.

Mezi válkami byla svou nepřetržitou činností hlubokou studnicí vzdělání a místní osvěty. Uvolnila se pro ni další místnost v huňátovně a počet jejich svazků neustále přibýval. V konci roku 1924 bylo evidováno ve veřejné knihovně už 2 180 svazků a 138 čtenářů, kteří celkem přečetli 3 371 knih. Po druhé světové válce, kdy hotel Bubák připadl městu a byl přejmenován na Kulturní dům, se do jeho přízemních prostor přestěhovala i knihovna. Jejím vedoucím byl tehdy učitel jazyka českého Oldřich Šlégl. Vysoké šteláře, plné knih, stály vedle sebe jako nepropustné stěny nějakého bludiště a vytvářely úzké uličky, jimiž sotva prošly dvě osoby. Knihovna měla půjčovní podvečery třikrát v týdnu, aby byla dostupná čtenářstvu. Po válce, kdy ještě nebyla potucha o televizi, se stala kniha nejžádanějším zprostředkovatelem vzdělání.

Na počátku 60. let, kdy byl vystavěn nový školní pavilon, se uvolnily prostory v bývalé dívčí škole, do níž se přestěhovala nejen školní jídelna, ale i veřejná lidová knihovna. Byly jí určeny prostory v prvním patře budovy. U stěhování tisíců svazků byl přítomen opět Oldřich Šlégl, jenž vedl knihovnu nadále ve spolupráci s dalším učitelem českého jazyka Josefem Brzybohatým.

Městská knihovna se znovu stěhovala zjara 2002 do nových, ale výhodnějších prostor v přízemí téže budovy. Vedoucí knihovny Hana Gregorová a knihovnice Věra Nietschová přemístily více než dvaceti tisíc svazků ve velmi krátkém čase. Obě se zaujetím organizovaly přednášky a besedy o knihách pro dospělé i mladé čtenáře z místních školy. Od roku 2002 převzaly ve všedních dnech navíc i funkci průvodkyň v nově zřízeném Muzeu Bakovska.

Od počátku roku 2010, kdy paní Hana Gregorová odešla do důchodu a paní Věra Nietschová rozvázala pracovní poměr, stala se po vítězství v konkurzu novou ředitelkou knihovny a zároveň ředitelkou Muzea Bakovska paní Taťána Dvořáková, které se spolu s druhou knihovnicí paní Mgr. Martinou Masopustovou kromě základních knihovnických povinností vypořádaly s digitalizací celého knižního fondu.

Bakovská Městská knihovna má v současnosti ke své činnosti nejlepší podmínky za celých 111 let své existence. Bohužel jí chybí jen přednáškový sál. Výstavní místnost v poschodí jej musí suplovat na úkor výstav. Snad až se přestěhuje ZUŠ z místnosti u hlavního vchodu do nějakých prostor ve školním areálu, budou dobré podmínky pro činnost knihovny muzea dovršeny!

-ář