Náš pan učitel Jiří Žďánský se na  apríla tohoto roku  dožil významného životního jubilea - šedesáti let.

Po absolvování pedagické fakulty v Brandýse nad  Labem nastoupil jako na své třetí místo do naší experimentální základní školy v Bakově nad Jizerou v září 1972 a učitelské povolání zde vykonával až do 1989. Absolvoval s námi, žáky, naši pubertu až do našich patnácti, kdy jsme opustili brány tohoto ústavu. Náš vzájemný vztah  byl poznamenán tím , že jsme byli jeho první třída , kterou nafasoval na začátek své učitelské dráhy. Musím zde připomenout, že náš pan učitel byl velmi oblíbený, a to zejména u  našich děvčat. Protože nás učil matematiku, tělocvik a dílny, tak měl o naší třídě velmi dobré znalosti, co v každém  z nás je. Dnes, když i naše děti už vycházejí ze základky, vidíme, jak velkou přirozenou autoritu požíval náš učitel u nás žáků a to přes svůj handicap, že byl velmi mladý. Respekt a úcta, jakou budil a dodnes má náš pan učitel, chybí u značné části současných pedagogů. Můj nejlepší kamarád z této doby bezstarostného mládí Zdeněk Hrubý vzpomíná, jak si přivodil úraz o polední přestávce a pan učitel ho trabantem vezl do nemocnice na rtg. Pan učitel cestou z mého kamaráda dostal pravdivé přiznání, ačkoli zpočátku tvrdil, že upadl ve škole na schodech. Ve skutečnosti před školou v době přestávky spadl ze stromu. Pan učitel však jeho tvrzení nikdy nevyvracel. S vděčností vzpomínáme na nesčetné školní výlety, které byly pomyslným bonbónkem v závěru každého školního roku. A pan učitel si určitě s námi užil plno srandy, ale i obav, jestli vše dobře dopadne. Osobně mi hodně utkvěly v paměti dobroty bakovské školní jídelny, kde se stravoval i náš pan učitel. Chutnalo nám spolu dobře, a když byla obzvlášt nějaká dobrota, tak jsem nemohl chybět u nášupu. Po létech pan učitel odešel učit do nedaleké Libáně a Bousova a tam se vypracoval na zástupce ředitele školy. A ani dnes nestojí bokem. Pracuje ve prospěch své  obce v  Rokytňanech, kde dnes bydlí a starostuje. Mimo jiné je vášnivý včelař a med jeho včeliček je vyhlášený svou sladkostí v širokém okolí. A kdyby někoho napadlo zeptat se pana učitele : “Jak Vám dupou králíci?”  Tak věřte, nevěřte, těch šedesát miláčků už nějaký ten dupot zařídí. Jeho oblíbeným  králíkem je Ferda, kterého chová úplně volně a doprovází pana učitele jako pejsek. 

Co více přát panu učiteli u příležitosti jeho šedesátin, než aby ještě dlouhá léta byl mezi námi ve zdraví a v kruhu milované rodiny. Přejeme mu, aby se k němu jeho žáci vždy rádi hlásili a aby věděl, jak moc pro nás znamenal a znamená!

Ing.Ladislav Gombár a ostatní jeho vděční žáci.