Dne 26. února tomu bude už vskutku 50 let, co spisovatelské řady tehdejších vlastivědných pracovníků boleslavského okresu opustil bývalý bakovský učitel a pozdější školní inspektor v Mladé Boleslavi Karel Sellner. Svým rozsáhlým vlastivědným a spisovatelským dílem náležel mezi nezapomenutelné regionální autory první poloviny 20. století. Sellner se narodil v roce 1873 v Turnově v rodině železničáře. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a po maturitě získal umístění na školách tehdejšího okresu mnichovohradišťského. Působil postupně v Loukovci, v Násedlnicích, Březovicích, Kněžmostě a od roku 1905 na obecné škole chlapecké v Bakově. Jeho nadřízený školní inspektor Rais, bratr známého spisovatele, především u něho oceňoval znalosti a metodické schopnosti v jazyce mateřském, ve vlastivědě a v kreslení. V Bakově se ihned zapojil do veřejného života. Působil jako vzdělavatel v Sokole a byl členem i spolku trenčínských baráčníků. S oblibou přednášel na veřejnosti o dějinách města, o Husovi, o národních dějinách a projevoval se především jako řečník při jiných slavnostních příležitostech. Za 1. světové války začal vést i městskou kroniku. V roce 1916 musel narukovat do války. Působil především v Albánii. Po návrtu z fronty v listopadu 1918 pokračoval ve svém působení na bakovské škole. Protože měl značný věhlas mezi samotnými učiteli, byl jimi v roce 1919 zvolen za okresního školního inspektora v okrese Mladá Boleslav. V Boleslavi se stal brzy duší tamějšího vlastivědného života. Pokračuje ve studiu obecních kronik a archivů, začíná redigovat vlastivědný časopis Boleslavan, píše své první povídky a romány s historickou tématikou a pokračuje ve vydávání odborných historických a vlastivědných prací s regionálním zaměřením.

Už za svého bakovského působení v létech 1905 – 1919 vydal vlastivědné studie, jako

Popis soudního okresu mnichovohradišťského (1906), O vzniku a vývoji poddanství českého lidu (1909), První lidé v Čechách (1910), Obraz ze slovanského pravěku, Pověsti okresu bělského (obojí v r. 1913). V Boleslavi ve své práci pokračoval: Slavnosti a svátky českého lidu (1920), Geologie okresu mladoboleslavského (1922), Povrch okresu (1923), Kronika školství mladoboleslavského okresu (1924), Rok na vsi (1927), Čechy a Lužice (1932) a další.

Čtenáři beletrie byli především zaujati jeho povídkami z historického prostředí. Bakováci zvláště vzpomínají na Bohdara, jehož děj se odehrává mezi Babou a Klášterem v předhistorickém období. Bohdar vyšel v roce 1924 a ilustroval jej Sellnerův přítel prof. Livora. Další jeho povídky nás zavádějí do Podbězdězí, které spisovatel zvláště miloval, Odtud čerpá náměty pro povídku Poslední, Z bezdězských lesů, Tajemný rytíř i pro román Petrovský. Z Jabkenicka čerpá látku pro román Václav Vrba, z Polabí pro dílo Tři bratři z Mydlovaru. Některé jeho práce vyšly ještě po roce 1945, jiné zůstaly dodnes v rukopise.

Za své působení v Bakově by si jistě zasloužil pamětní desku na domě čp. 262, kde žil, nebo na budově bývalé obecné chlapecké školy, kde působil. Zanechal po sobě dílo, které ctili jeho žáci, vrstevníci i celé předešlé generace a ze kterého čerpají i dnešní vlastivědní pracovníci.

-ář