Mnozí z vás jistě zaregistrovali, že v letošním roce by měla doznat podstatných změn naše vlaková zastávka i s jejím okolím.Vrátíme se na chvíli do dávné historie.  

Počátky zastavování vlaků v našem městě se datují od roku 1865, kdy společnost Turnovsko - Kralupsko - Pražské dráhy (TKPE) přivedla do našeho města železnici. Provoz byl zahájen 16. října 1865. Uvědomme si, že dráha byla v tu dobu vlastně na okraji Bakova. Nádraží bylo zprvu zřízeno v místech, kde se říká „Na zálučí“. Malé kolejiště s přízemní budovou podobnou té, která stojí v Markvarticích ve Šluknovském výběžku. Nádraží plně sloužilo Bakovu do roku 1867, kdy se k nám připojila další trať, konkrétně Česká severní dráha (BNB) ze směru od Rumburka. A právě na tom místě vzniklo ono Hlavní nádraží. Našemu původnímu nádraží se od té doby říkalo „Stará štace“ a nakonec bylo uzavřeno úplně. Bylo přestavěno na obytný dům č. p. 192.

Nyní se již hlásí o slovo rok 1890 a s tím i vznik naší malé zastávky, blíže k městu, konkrétně 5. října 1890. Malá dřevěná otevřená čekárna bez dveří a oken, 2 petrolejové lampy za tmy osvětlující úzký sypaný perón nad travnatým svahem. Na rohu ulice stála malá dřevěná budka, coby prodej jízdenek na vlak, za kolejemi zděný závorářský domeček, z něhož strážník dráhy ovládal dvě černobílá břevna závor přes tehdy ještě úzkou Boleslavskou ulici. Tak tehdy vypadal výjev z okolí, kde železnice měla v Bakově začala plnit důležitý úkol. Jak šla léta, budka zastávky obdržela přímo uvnitř místo k výdeji jízdenek, čekárna dostala nové dvoukřídlé dveře a dvě okna. Ostatně i ta ještě nyní můžeme v zadním traktu spatřit. Ale co by to bylo za zastávku, kdyby neměla veřejné záchodky. Ty byly zřízeny přibližně od roku 1916, dle rakouských normálií, na místě dnešních schodů. Dalším počinem bylo dostavění zděné části v roce 1927 s dvojitým zádveřím a kamny na uhlí. Ostatně i ta se dožila dnešních dnů. Dle dochovaných původních plánů byla dále v roce 1936 zastávka plně elektrifikována. Perón již osvětlovaly 3 stožáry veřejného osvětlení, jakožto i WC, čekárnu, služební místnost a závorářské stanoviště za kolejemi. Další smělé plány na přestavbu objektu se pak objevují v letech 1939, 1940 a 1944, kdy zde měla stát nízká dlouhá zděná budova s čekárnou, služební místností, WC a skladištěm uvnitř. Navíc okrášlena krásnou velikou přístupovou bránou v místech později umístěné prodejny tabáku. Bohužel tomu nepřála doba...

A léta plynula. Po válce bylo zřízeno centrální ovládání závor všech tří přejezdů z jednoho stanoviště. Nejprve bylo jen oploceno, poté i zastřešeno. Čas odvál petrolejové osvětlení, dřevěnou výdejnu jízdenek na rohu ulice, stejně tak i strážníka s domečkem za kolejemi. Boleslavská ulice byla rozšířena, začala jezdit auta, Bakov se rozrostl i za kolejemi...

Začaly jezdit i větší, delší vlaky. Maličké mašinky s několika dřevěnými vagonky nahradily velké lokomotivy s těžkými soupravami. Každý den musela paní ve službě „točit troje závory“ dolů a zase nahoru...

Začátkem 90. let minulého století byly zrušeny mechanické závory v celém obvodu Bakova a zároveň s nimi spuštěny nové automatické, současně s nimi také nové světelné návěsti. .

Dávno zmizely květiny v květináčích kolem čekárny, stejně jako usměvavá paní za okénkem výdejny jízdenek, ba dokonce i prodejna tabáku p. Bareše...kouzlo naší staré dobré zastávky někam nenávratně zmizelo...

Doufejme, že „naše“ zastávka v nové podobě získá ducha nového, byť ne té staré dráhy, ale již té nové, té z 21. století. A chovejme se k ní tak, aby nám co nejdéle vydržela.

Myslíte, že ta naše zastávka, v minulosti nazývaná Bakov Město/Bakov Stadt, Bakow Stadt - Bakov nad Jizerou město a současný Bakov nad Jizerou město, je stále jen obyčejná?

Petr Turek

Tímto bych chtěl poděkovat paní ing. V. Kunové za nahlédnutí do původních historických plánů.