Do galerie bakovských literátů náleží především zdejší rodák František Horčička. Narodil se 16. června 1894 v chudé řemeslnické rodině. Navštěvoval zdejší obecnou školu chlapeckou za kostelem sv. Bartoloměje. Jako výborného žáka jej učitele doporučili ke studiu reálky v Ml. Boleslavi. Spolu s dalšími svými bakovskými kamarády docházeli denně pěšky do školy i zpět. Celou trasu od topolu na rybnídolském rozcestí (proti dnešní Flóře) by prošli se zavázanýma očima. Za tuhých mrazů byla nejrychlejší trať na bruslích po zamrzlé Jizeře. Po maturitě odešel studovat pražskou Techniku, kterou však nedokončil z důvodů hmotných. Horčička dobře poznal zdejší sociální prostředí. V chudých rodinách musely děti od útlého věku pomáhat při zpracování orobince místo dětských her v bakovských uličkách či prutnících pod městečkem. Mladý Horčička po svém studijním nezdaru zůstal v Praze, kde získal zaměstnání úředníka v šekovém úřadě. To byl začátek jeho další životní cesty: podle šatů napovrch pán, ale ve skutečnosti žebrák s minimálním platem, jenž si musel vypůjčovat od svých starších kolegů, aby uživil manželku a synka. Toto hlavní téma se stalo základem pozdější jeho prózaické práce.

V roce 1926 vydal svůj první román pod názvem Kolotoč v plamenech, jenž nese zjevné autobiografické rysy. Vydal jej pod pseudonymem Hanuš Lovotín. Hlavní postavou románu je bankovní úředníček jeho typu, chudý, nemajetný, pocházející z obce u Turnova, tedy ze stejného prostředí jako autor románu. Jeho literární hrdina Jan Kříž má s reálným Horčičkou shodné rysy: věčně bez peněz, zadlužený, proto nemá žádné přátele a každý se mu proto raději vyhýbá, aby si od něj nechtěl půjčit. Má však odpovědnost za rodinu. Po celé noci píše román, v nějž věří, že mu přinese tolik žádoucí materiální jistoty, a tak změní jeho život. Bohužel utkvělá představa o lepším světě se nenaplnila. Zoufalý Kříž hledá vysvobození v sebevraždě.

Pod pseudonymem František Havíř vydal v roce 1942 další autobiografický román pod názvem Nepozdravil u vrbiček. V tomto díle se objevuje celá řada obrazů z rodného Bakova, jenž však pojmenoval výstižnějším jménem Chudoplesy pro je chudobu a bídu. Sám přijal pseudonym Vincík Plachetka, mající podobné vlastnosti jako Jan Kříž v prvním románu. Povoláním opět chudý úředníček bez perspektivy, spíše směšná figura v celém úřadě, životní smolař, jenž dlužil každému, na koho se podíval. Jeho denní náplní je získat dalšího nového kolegu, jenž by mu půjčil peníze. Samozřejmě nevracel včas, proto dostal svérázná pojmenování, jako kolega Nezdárek nebo doktor Pumpa. Plachetka je v podstatě schopný úředník, který by měl schopnosti na zastávání vyššího pracovního místa. Podobně jako Kříž po nocích literárně tvoří, aby mohl změnit způsob svého života. Nás, Bakováky, zajímají jeho příhody z dětství, jež v městečku prožil. Spíše si je sám vysnil. Jeho životní situace se nakonec vyřeší k dobrému, na rozdíl od předchozího románu.

V období mezi válkami se stal činným novinářem, jenž napsal značné množství fejetonů a novinových článků. Psal divadelní hry, jež byly určeny pro Intimní divadlo nebo Divadlo Na Slupi. Později pracoval v rozhlase jako scenárista. Známá je jeho rozhlasová hra Kosí píseň, jež vypovídá o životě pletařů z orobince. Její úspěch (v rozhlase ji slyšeli i v Bakově) jej přiměl k napsání scenáře k filmu Zvony z rákosu, jenž měl premiéru v roce 1950. Vylíčil v něm přesvědčivé prostředí ze života zdejších pletařů. Podal v něm třídní pohled na sociální diferenciaci v městečku, jak to v roce 1950 požadovala doba. Do děje vložil typickou charakteristiku rodného města: chudobu, bídu, přičinlivost chudiny o zajištění rodiny, požáry. Do děje vmontoval živelné vzplanutí chudých pletařů. Bakov je zde opět nazýván Chudoplesy. Exteriéry byly filmovány v západočeském městečku Úterý, jehož náměstí svou tehdejší zchátralostí lépe vystihovalo Bakov v předminulém století.

(Při reinstalaci orobincové síně v Muzeu Bakovska se podařilo jeho vedení získat kopii tohoto filmu a zařadit do expozice několik jeho šotů k promítnutí. )

Literárního uznání se mu dostalo i tím, že byl přijat do Svazu čs. spisovatelů a jeho medailonek podán ve Slovníku současných českých spisovatelů. Do rodného města pravidelně zajížděl a trávil v něm volné chvíle svého odpočinku. V letošním roce vzpomínáme 120 let od jeho narození.

-ář