(Příspěvek k 100. výročí fotbalu v Bakově nad Jizerou)

V období před první světovou válkou se po českých zemích šíří nová hra, jež se zrodila v Albionu a proniká evropskou pevninou na východ. Angličané jí dali název football, v Čechách to čtou po svém fotbal a ti, kteří špatně slyší, vyslovují dokonce forbal. Zkrátka jde o hru, kterou čeští jazykoví puritáni pojmenovali po vzniku republiky kopanou. Do Bakova ji přinesli v roce 1912 studenti, kteří brzy získali pro svou oblíbenou hru další současníky a založili si svůj fotbalový kroužek. Za hřiště si zvolili dolní část bakovského náměstí, kde si postavili dřevěné branky. Bylo to tehdy jediné místo, kde mohli podstoupit svá klukovská klání. Jinde pro ně nebylo volné místo, neboť všechna pole v okolí se obdělávala a nebyla k mání. Navíc zde měli mladí fotbalisté i své diváky, kteří se rádi zastavovali při cestě přes náměstí a obdivovali zanícené sportovce. Městské představenstvo zprvu velkoryse přehlíželo jejich hru na náměstí, záhy však nařídilo, že v neděli smějí to svoje čutání provozovat až po skončení mše svaté, aby nesnižovali návštěvnost kostela. Hráči se nemohli dočkat, až kostelní obřad skončí, aby se mohli představit před diváky, kteří se vraceli z kostela a zvědavě sledovali jejich počínání. Svou spolkovou místnost nalezli zprvu v radnici, avšak později je přijal ve svém hostinci U Černého koruny v domě č. 86 na náměstí Václav Novotný, táta bakovských sportovců té doby. Radní je však brzy z náměstí vytlačili a doporučili jim hrát na novém tržišti v horní části města vlevo od horecké cesty před tratí. Tam se také fotbalisté přestěhovali. V roce 1914 už hrají pod názvem SK (Sportovní klub) Bakov nad Jizerou. Oblékají bílé košile s červenou pěticípou hvězdou na prsou. Jejich předsedou se stal Rudolf Horký. Za světové války jejich činnost ustala, neboť mladí hráči museli narukovat do války.

Po válce na jaře v roce 1919 měli obyvatelé městečka jiné starosti než zájem o fotbal. Přesto se kopaná drala opět k životu. Velkým problémem se stala žádost fotbalistů o přidělení pozemku pro fotbalové hřiště. Na tržišti náležely pozemky převážně soukromníkům, kteří je měli osázené bramborami či oseté obilím. Fotbalisté se sejně jako dobytčí trhy vraceli zpátky na bakovské náměstí. Zatímco trhy mohly zůstat, fotbalisté byli radou města odtud opět vykázáni. Podali si okamžitě v červenci 1919 žádost o propůjčení pozemku, avšak byli opět odmítnuti, „protože nyní není na tržišti místo a jiného není. “ Rada slíbila, že „až se sklidí brambory, požadovaný kus pole se jim nechá. “ Od té doby se v Bakově povídalo o některých fotbalistech, když se netrefili do míče a nakopli drn, že vykopli loňskou bramboru. Na podzim bylo fotbalistům oznámeno, že nové hřiště nebude na tržišti, protože tam dojde k parcelaci pozemků za účelem výstavby domů bytovým družstvem.

Na podzim v roce 1920 podali fotbalisté novou žádost o přidělení pozemku. Radní jim už chtěli vyhovět, ale žádný vhodný pozemek k dispozici neměli. Doporučili jim, aby požádali paní Dukovou, která vlastní pole v Podstráních, aby jim jedno pole pronajala. Role zprostředkovatele se ujal radní Koloc, jenž jednal se spolumajitelkou polí paní Plačkovou. Město mělo představu, že by dalším vhodným nájemcem vedle fotbalistů mohli být sokolové, čímž by oba spolky ušetřily na pronájmu. Dne 10. ledna 1921 jednání o pronájmu pokračovala na zdejším úřadě. Do schůze byla pozvána paní Plačková, dcera paní Dukové, a vlastníci vedlejších parcel Strádal, Čížek, Lhoták a Bartoníček. Paní Plačková navrhovala výměnu pozemků, protože její pole je dlouhodobě pronajato rolníku Havlíčkovi. Za své díly v Podstráních žádala obecní pozemky. Ovšem je měla obec rovněž pronajaty. Schůzka nepřinesla nic nového. Rozmrzelí radní fotbalistům doporučili, aby si našli sami vhodný pozemek a návrh předložili radě města.

V roce 1921 doplnili fotbalisté svůj název na SK Mládí Bakov a požádali obec o propůjčení pozemku Na Jezírku. Obecní výbor jim vyhověl za roční nájem 200 Kč s podmínkou, že fotbalisté pořídí kolem hřiště oplocení. Fotbalistům se přece jenom přiklepnutý pozemek nezdál, protože už z názvu je patrné, že pole je silně podmáčené a po zimě a dlouhodobých deštích se tam nedá hrát. Proto se dohodli s J. Samešem o pronájmu jeho pole za usmlouvanou částku 1 100 Kč ročně. Ovšem pozemek nebyl ihned k dispozici, neboť byl oset žitem. SK se dokonce zavázalo, že odkoupí jeho žito „nastojato“ a zbytek, který vzroste, mu nechá posekat. Byly to spíše jen úvahy, protože na úhradu stejně neměli peníze. Nezbylo jim nic jiného než se usadit V Jezírku, které začali upravovat. V září byli pozváni do městské rady, kde jim bylo vyčiněno, že neoprávněně zabrali též vedlejší pole Anny Mocové a způsobili na něm škodu. Znovu jim bylo přikázáno, že do jara musí být pozemek oplocen.

Sportovní klub v té době ještě neměl žádné mládežnické kategorie, a proto se musela mládež postarat o sebe sama. Svou oblíbenou hru provozovali na náměstí, odkud byli místními strážníky vykázáni.

Zatímco měli sokolové v roce 1926 svůj vytoužený chrám sokolovnu pro pěstování těla a ducha, fotbalistům a házenkářům bylo stále úzko. Ani házenkářům nebylo v květnu 1926 povoleno provozovat svou hru na náměstí, ale jinde pro ně nebylo místo. Zákaz už trval druhý rok, protože v roce 1925 neuklidili branky a dosud nezaplatili pokutu 10 Kč. Fotbalisté konečně opustili nehostinné podmáčené pole Na Jezírku, jež začala obec postupně osazovat olšemi, a přemístili se za veselskou silnici na obecní pole, které však bylo pronajato hospodářům Novotnému, Fr. Zejbrdlichovi, J. Pelcovi a Fr. Kulštrunkovi. Radní Fibiger nebyl však příliš nadšen pronájmem těchto dílů polí sportovnímu klubu. Své stanovisko zdůvodňoval tím, že jsou to pole zhodnocená léty intenzivního hospodaření a odvodněná. Prosazoval, aby se s SK uzavřela smlouva, v níž se uvede, že pacht z těchto pozemků se bude řídit podle dražeb a že pozemky se musí vrátit v takovém stavu, v jakém byly pronajaty. Rada rozhodla, že se na tato pole nesmí navážet kamenitý štěrk. Rezolutně stanovili, že SK musí uhradit za rok 1927 800 Kč, a to nejméně půl roku předem. Fotbalisté obdrželi dokonce v květnu 1927 povolení ke stavbě plotu kolem hřiště. Museli zároveň požádat Okresní správní výbor Mn. Hradišti o vydání souhlasu a respektovat dvoumetrovou vzdálenost od mezníků, aby se zabránilo trhat třešně na sousedním sadu, a na ostatních stranách stavět plot 1 metr od mezníků, aby mohla být vedlejší pole obdělávána při orání. K tomu však nikdy nedošlo. V roce 1928 zamítla rada obce žádost SK o navezení škváry na hřiště za účelem zhutnění povrchu.

SK nemělo žádné peníze na úhrady dluhů, a proto se rozhodli uspořádat v roce 1928 letní karneval v Komenského sadech. Jejich žádost byla zamítnuta, protože by účastníci zničili keře, záhony a trávník v prostoru parku.

Nejhůře ze všech sportů byl na tom fotbal. Hráli na pronajatém poli a neustále trpěli nedostatkem peněz na zaplacení nájmu. Rada je pravidelně upomínala a nic z jejich dluhu nechtěla prominout s odůvodněním, že se jedná o kvalitní pozemek, z něhož není možné slevit nájem. Dokonce vzešel v radě názor, aby se hřiště znovu přeložilo na druhou stranu silnice Na Jezírek. V roce 1930 se fotbalisté doslechli, že v radě padl návrh na vybudování městského hřbitova v místech stávajícího fotbalového hřiště. Radní se začali k návrhu přiklánět. Zástupce starosty J. Koťátko též souhlasil, avšak radil, aby dříve zajistila obec pro fotbalisty náhradní pozemek. Navrhoval, aby starosta projednal výměnu s J. Plačkem, jenž vlastní pole v Podstráních. J. Plaček ochotně svolil k prodeji, avšak starostovi se zdála cena příliš vysoká. Proto Koťátko navrhl ve schůzi 30. září 1930, aby se fotbalovému klubu pronajal nějaký méněcenný pozemek. Radní vytipovali v konci října opět bažinu Na Jezírku, popřípadě před Starou štací.

V roce 1932 slavil SK Bakov 20. výročí založení fotbalu Bakově nad Jizerou. Ještě v této době neměli někteří radní kladný vztah ke sportu, zvláště k fotbalu. Do představenstva SK se nehrnul žádný zdejší mecenáš, pokud zde vůbec nějaký byl, aby podpořil fotbal. Tento stále více populární sport se udržoval při životě jen díky obětavosti funkcionářů, kteří s velkými potížemi sháněli peníze na jeho provoz. V roce 1929 poprvé postoupili do I. třídy Severočeské župy, avšak po roce z ní opět sestoupili. Náklady se tím ještě zvýšily, přitom klubová pokladnice byla prázdná. Opět jako každým rokem požádali městskou radu o prominutí nájmu nebo aspoň o jeho snížení. V dubnu 1932 dlužili městu úhradu za dva roky, což představovalo 1 600 Kč. Radní Zuman a Bavor navrhovali v jednání rady 11. dubna 1932, aby za rok 1932 zaplatili plnou částku 800 Kč a za stávající rok jen polovinu, tj. 400 Kč. Výbor SK reagoval obratem na jejich vstřícnost a žádal o větší slevu. Radní Rejnart a Pavlovič nesouhlasili s prominutím celé sumy a doporučovali, ať vše zaplatí a podle stavu obecních financí jim bude něco vráceno. Později Pavlovič upřesnil svůj návrh tak, ať zaplatí vše a polovina se jim vrátí.

V té době na fotbalovém hřišti kromě SK hrálo mužstvo Dělnické tělovýchovné jednoty, jemuž se říkalo dělnická jedenáctka. Ani tato druhá TJ neměla peníze. Funkcionáři SK přitom žili v nejistotě, pokud se týká zabrání hřiště pro vybudování nového městského hřbitova.

Fotbalový odbor SK nesplatil dosud nájem za předchozí léta počínaje rokem 1932. V srpnu 1935 žádají společně SK a DTJ městskou radu o sepsání nové smlouvy na pronájem hřiště. Městský orgán přistoupil na návrh radního Bubáka, aby byla sepsána nová smlouva, která by stanovila nájem podle daní z pozemku a amortizace dluhu učiněného za odvodnění hřiště. Bylo usneseno, že SK musí zaplatit za dlužná léta aspoň takovou částku, která bude nově stanovena podle daní. Na zasedání rady 14. října se odpovědní funkcionáři usnesli stanovit SK a DTJ poplatek 200 Kč ročně, pokud SK zaplatí dluh za rok 1934. Z toho je zřejmé, že rada zbývající dluh za předchozí léta fotbalistům prominula. Avšak SK a DTJ pochopili, že když nastavují malíček, je třeba jim utrhnout celou ruku. Neplatili, protože neměli peníze a věřili, že jim bude opět dluh umazán. Po žádosti v listopadu v roce 1936 obec skutečně jejich dluh 600 Kč prominula, avšak stanovila, že běžný roční pacht budou napříště platit průběžně.

Situace s pachtem se stabilizovala. Fotbalisté i nadále používají pronajatý pozemek včetně období protektorátu. V roce 1944 byla provedena výměna polí v Podstráních za obecní luka pro výstavbu příštího městského stadionu. Dílo začalo úpravou plochy tak, aby fotbalové hřiště bylo položeno ve směru jihovýchod – severozápad. Byly zde postaveny dřevěné kabiny. Hotové dílo mělo být chloubou německého vládního komisaře Thama, jenž v Bakově působil od poloviny roku 1943 a našel v sobě zřejmě budovatelské záliby. Měl to jednoduché. Žádného se neptal a jen nařizoval. Za jeho vedení obec neprovedla zápis o výměně pozemků do pozemkových knih. Své dílo však nedokončil.

Po válce rada rozhodla, že než dojde k nápravě v pozemkových knihách, je třeba ocenit obecní louky, jež se jí zdály cennější než pole v Podstráních. Na tomto základě budou pozemky odkoupeny od vlastníků J. Plačka, R. Duky a paní Jiskrové.

Teprve v roce 1953 bylo rozhodnuto o stavbě nového stadionu v Podstráních. Celá stavba začala v rámci celostátní akce „M“. Nejdříve bylo vybudováno fotbalové hřiště se škvárovým povrchem, na němž byl sehrán první zápas 3. dubna 1955. Postupně byly vystavěny zděné kabiny se sprchami, atletická dráha, tenisové kurty a okolí bylo zparkováno. V té době se už nikdo neptal na vlastnictví pozemků. Stavba skončila v roce 1960, poté se už nedostávaly na její dokončení finanční dotace. Fotbaloví nadšenci provedli v roce 1983 na celé ploše hřiště jeho zatravnění v nákladech 300 000 Kčs. Na stadionu dnes hraje družstvo mužů I. A třídu Středočeského kraje a družstvo B, dorost, žáci a minižáci. Bakovští fotbalisté dnes hrají na kvalitním hřišti, odkud je jen tak lehce nikdo už nevyhodí. Sen jejich předchůdců se tak naplnil. Jen se všeobecně neví, jak bylo naloženo s vlastnictvím polí pod stadionem.

-ář