V pátek 6. února zemřel v Praze Jiří Krupička, výrazná osobnost hudebního interpretačního umění, rodák a bývalý občan našeho města. Ve svém mládí, ve 30. a 40. letech minulého století, působil v Bakově v komorních a orchestrálních souborech jako houslista a zejména vynikající hráč na lesní roh.

Narodil se v roce 1921, jeho život byl od dětství obklopen hudbou. Zažil tehdy známé kapelníky Hellera a Havlíčka. Už v předškolním věku s obdivem naslouchal sobotním podvečerním promenádním koncertům orchestru kapelníka Milera na náměstí před radnicí. Nezapomenutelným zážitkem z dětských let se mu stal v roce 1928 průvod legionářů se vzácným hostem italským generálem Grazianim a s početnou vojenskou hudbou. Směřoval od železniční zastávky v Bakově k rodnému domku za války popraveného legionáře desátníka Aloisa Štorcha v Nové Vsi. Dechová hudba Jiřímu odmalička učarovala. Ve druhé třídě začal hrát na housle u kapelníka Milera, ale v jedenácti letech už na dechový nástroj – lesní roh – u kapelníka Sobotky. S jeho kapelou brzy účinkoval na slavnostních akcích a průvodech, později i na plesech. Až do konce života rád vzpomínal na počátky svého muzikantského působení. Zejména na koncert na náměstí v létě 1937 pořádaný v rámci akcí „Na podporu republiky“. Dechová kapela na náměstí před svatou Trojicí ve stoje v kruhovém tvaru hrála vojenské pochody, Jiří výjimečně na fanfárovou trubku s československým praporkem. Nezapomenutelným se mu staly průvody na svatoprokopskou pouť na Klokočku, kam putovaly s hudbou z bakovského náměstí a na průvody 5. července na Babu, kde se slavnostně zapalovala vatra na počest Mistra Jana Husa. Hrát po cestě i na místě konání dalo všem „foukačům“ pořádně zabrat.

V Bakově prožíval Jiří Krupička dobu, ve které se hodně muzicírovalo. Vedle orchestrů zmíněných kapelníků tu působily dva taneční orchestry, vokální hudbou se zabýval tehdy šedesátičlenný smíšený pěvecký sbor Slavoj, vyspělí instrumentalisté byli členy Orchestrálního sdružení v Mnichově Hradišti. Jiří Krupička vedle účinkování se Sobotkovou kapelou zpíval ve Slavoji, hrál v mnichovohradišťském orchestru a v době studia na gymnaziu byl získán jako hornista pro Mladoboleslavskou filharmonii a kvartet lesních rohů. Hudby si užíval dosyta.

Po přijetí na pražskou konzervatoř se s Bakovem ještě nerozloučil. Účinkoval při oslavách 150. výročí úmrtí J. I. Linka v roce 1941 a v následujícím roce na úspěšném provedení Blodkovy opery V studni. V koncertní části doplňující jednoaktovou operu přednesl téměř virtuózně dvě věty koncertu pro lesní roh W. A. Mozarta.

Po překonání mnoha komplikací a těžkých životních zkoušek v období druhé světové války, zejména „totálního nasazení“ v Německu s následným narušením zdraví, úspěšně ukončil studium na pražské konzervatoři a hudba se stala jeho povoláním. V orchestru České filharmonie odehrál 1. Pražské hudební jaro pod dirigentem Rafaelem Kubelíkem, působil v Symfonickém orchestru železničářů v Praze za řízení Václava Neumanna a posléze na základě konkurzu byl přijat do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Ten byl pro každého mladého hudebníka jedinečnou školou profesionálního umění. Jiří Krupička s ním procestoval kus světa a připravoval se na dirigentskou dráhu. Po absolvování náročné průpravy v instrumentaci a v dirigování u renomovaných odborníků byl jmenován dirigentem a kapelníkem posádkové hudby ve Slaném v hodnosti majora čs. armády, poté zástupcem velitele střední Vojenské hudební školy v Roudnici nad Labem. Po odchodu do vojenského důchodu /v 57 letech/ se stal profesorem hudby a vedoucím dechového oddělení na hudební konzervatoři v Teplicích. Získal zásluhy na výchově řady znamenitých hornistů.

Na Jiřího Krupičku nelze zapomenout. Byl to velký muzikant, kapelník, hudební pedagog a cílevědomý, pracovitý člověk vždycky se hrdě hlásicí ke svému rodnému městu.

Ing. Vladimír Černý