Svým působením nejenže zanechal výraznou stopu v kulturních dějinách města, ale stal se také výrazným představitelem českého hudebního klasicismu. Z nemnohých faktů, které se nám o skladatelově životě dodnes dochovaly, bychom nemohli usoudit, že prožil život bez obtíží a zápasů. Ne všechny z jeho pěti dětí se dožily dospělosti, roku 1774 musel čelit požáru domu, ve kterém bydlel a ve kterém shořelo i mnoho jeho notového materiálu, potýkal se s dluhy a na konci života podlehl tuberkulóze. Ač se v Linkově životě objevilo mnoho útrap, jeho hudba o tom nijak nesvědčí, zdá se, jakoby nepocházela z pera tolik zkoušeného člověka. Stačí se jen zaposlouchat např. do skladatelových (mimochodem hojně zachovalých) vánočních pastorel. Kde se u tohoto hudebníka bere nevysychající proud inspirace prostých, ale vždy laskavých a líbezných tónů? Kde nacházel bakovský rodák sílu, aby mohl vybásnit tyto verše: „Eja tehdy veselme se, všichni spolu radujme se, z Kristova narození buďme všichni potěšeni…“?

Duchovní odkaz tohoto bakovského varhaníka si k jeho výročí připomněla místní katolická farnost, která v neděli 25. ledna uspořádala koncert pražského varhanního virtuóza Přemysla Kšici. Z kůru zazněly nejen skladby obecně uznávaného J. S. Bacha, ale např. Linkova učitele z pražských studií Josefa Norberta Segera. Na závěr si mohli posluchači vychutnat improvizaci na téma Linkových intrád. Věřme, že osobnost tohoto skladatele bude oslovovat následující generace muzikantů a dalších nejen kvalitou toho, co nám zanechal, ale i radostí a nezdolnou duchovní nadějí, kterou v jeho hudbě mnozí slyší.

Mgr. Karel Novák