Boleslavský deník přinesl dne 6. prosince 2013 na titulní stránce článek Martina Weisse Tajemství zmizelého kříže: po letech ho objevili na hrobě! 

Údajně to má být železný kříž, jenž stával před bakovským špitálem č. p. 158 v Boleslavské ulici. Článek se opírá o některá fakta, která jsem uvedl v knize Stezkami domova. V následujících řádcích je hodlám doplnit o některé další informace.

Původní bakovský špitál byl umístěn do domku v průčelí Kozího rynku a Nové (Jizerní) ulice. První zmínky o něm uvádějí privilegia vydaná v roce 1590 českokamenickými Vartenberky městečku Bakovu. V jednom z nich je uvedeno, že dědictví bez následníků připadá majiteli panství, církvi, špitálu a škole. Špitál, kam byli umisťováni nejchudší, nemohoucí a staří bakovští obyvatelé, byl provozován na náklad městyse a zvláště milodarů. Brzy po požáru v roce 1733, jenž postihl domy v jeho okolí, byl přestěhován do čísla domu 158 vedle hřbitovní vartenberské brány v Boleslavské ulici. Počet špitálníků byl omezený, protože do dvou světniček úzkého přízemního domku se vešly pouze čtyři postele. I tak žili v nouzi a v trvalé bídě, o věčném hladu. Svůj vděk museli dávat povinnou každotýdenní modlitbou za své chlebodárce, jak bývalo od středověku zavedeným pravidlem. Za tím účelem město pořídilo za 33 kop míšenských kamenný kříž ze štukatérského pískovce, z něhož byl vytesán reliéf s figurami Ježíše Krista a pod ním stojící Matky bolestné P. Marie. Jeho slavnostní vysvěcení provedl zdejší farář P. František Čapek 23. května 1752 za přítomnosti zdejších radních v čele s primasem Janem Pázlerem. Vlivem nepříznivých přírodních podmínek se v průběhu století rozpadl a byl v roce 1861 nahrazen železným křížem, zapuštěným do pískovcového podstavce a umístěným do stejného místa mezi okna v průčelí domku. Před něj bylo umístěno též kamenné klekátko. Nová boží muka nesloužila jen obyvatelům špitálu, nýbrž i všem kolemjdoucím, jak bývalo tehdy zvykem. Jeho umělecké kvality nebyly vysoké, ani jeho pořízení nebylo drahé. Podobné kříže se nacházely i na vedlejším hřbitově na rovech lépe finančně situovaných měšťanů.

V létech 1886 a 1887 byl špitál přestěhován z důvodů hrubé opravy do č. 45 v Jizerní ulici, kde museli špitálníci trpělivě snášet soužití s loupači vrbového proutí. Od roku 1851 v důsledku státních nařízení byl v Bakově vytvořen chudinský fond, jenž byl každoročně počínaje rokem 1853 uváděn v rozpočtu města. (Kromě toho od roku 1830 byly na každém panství povinně zřizovány ústavy chudých. Městys Bakov do nich vytipoval 20 svých nejchudších obyvatel.

Po vzniku Československé republiky vzniklo vlivem radikálního revolučního hnutí značné protihabsburské, tedy i protirakouské pnutí, jež se vystupňovalo též odporem ke katolické církvi, jež byla ztotožňována se stoupenci antiaustroslavismu. Důsledkem bylo ustanovení nové československé církve v roce 1920. V Bakově se stal jejím zakladatelem bývalý katolický kaplan P. Antonín Blahout. Za to byl katolickou církví suspendován a zbaven kněžství. Na svou stranu přetáhl stovky Bakováků a obyvatel z okolních vesnic. Nevraživost mezi katolíky a odpadlíky, jak byli pejorativně označování stoupenci nové moderní církve, se v Bakově stupňovala a dosáhla vrcholu v roce 1926. Tehdy rada starších nové církve pořídila tabulku se svým označením a umístila ji na zdejší špitál. (Na církevní budovu kostela sv. Barbory, kde konala dosud své bohoslužby, si to z úcty nemohla dovolit.) Proti tomu vystoupil předseda zdejší lidové strany železničář Karel Bubák v radě města 26. září 1926. Zdejší radní si nevěděli rady, a proto uvažovali o prodeji kostela, jenž byl majetkem města, aby se zbavili odpovědnosti. Bubák už dříve strhl plakát československé církve z průčelí špitálu a v městské radě to zdůvodňoval tím, že nebyl úředně orazítkován, a tudíž odporoval městskému nařízení. Ani tabulka na špitálu nezůstala. Kdosi ji zcizil. Důsledek se objevil okamžitě. Jistá skupina mládeže polámala na hřbitově dřevěné kříže a srazila k zemi i některé železné kříže, což pokládala za symboly katolicismu. Ani kříž před chudobincem nezůstal bez pohromy. Za viníky byli považováni stoupenci a členové československé církve. Provinilci nebyli zjištěni a kříž u špitálu byl vrácen zpátky. I když se neví, zda to byl tentýž kříž, který byl povalen.

Po výstavbě dvou nouzových domů v roce 1925 ve Smetanově ulici a v roce 1940 v Tyršově ulici ztratil starý špitál a vedle stojící chudobinec č. 157 svůj význam. Rada města rozhodla o jejich zbourání. Ve vyhlášené ofertě zvítězila firma arch. Jana Oplta, která vyhrála v této veřejné soutěži a navrhla městu zbourání obou domů za 27 000 Kč. Demolice proběhla v roce 1940. Zároveň s ní byla jinou stavební firmou posunuta hřbitovní brána asi o jeden metr zpátky do hřbitova. S ní byl odstraněn i železný kříž, který též překážel v silničním provozu. Po jeho stopách se vydali dva členové muzejní rady Mgr. Václav Čech a Jan Turek, jak jsme si mohli přečíst v článku v Boleslavském deníku z prosince loňského roku. Objevili ho na zdejším katolickém hřbitově. Nápomocen jim byl pamětník, tehdy asi osmiletý, pan František Volák.

Osobně soudím, že kříž je symbolem křesťanství obecně, nikoliv jen katolicismu, a rozpory mezi oběma církvemi v době meziválečné už dávno pominuly. O jeho dalším osudu bude veřejnost jistě informována.

-ář