Kostel byl původně hřbitovní kaplí sv. Jakuba, kterou nechal vystavět na konci 30. let 16. století Jan z Vartenberka jako rodinnou rodovou hrobku. Zároveň byla využívána jako modlitebna českých bratří, neboť Vartenberkové byly podporovateli protestantství. Po stavovském povstání byl roku 1547 kostel zrušen a obnoven až v roce 1614.
Za Arnošta Josefa z Valdštejna byl pak letech 1700-4 přestavěn Mikulášem Reimondim do současné podoby a přesvěcen na kostel sv. Barbory. Vzniká nové průčelí inspirované renesančními prvky hřbitovní brány.
V roce 1676 byl vlevo od hřbitovní brány postaven obecní chudobinec se štítem ve stejném stylu.
Hlavní oltář kaple pochází z roku 1743 a tvoří ho plastiky sv. Barbory, sv. Ludmily, sv. Maří Magdalény a krucifixu z dílny Josefa Jelínka z Kosmonos.
V areálu bývalého hřbitova, zrušeného v polovině 20. století, se nachází zbytky historických náhrobků po obvodu ohradní zdi.