100 let je dlouhá doba, abychom zde mohli vyčíslit vše, co se během těchto let událo. Pro nás je to doba Rakousko-Uherska, 1.světové války, vzniku Československé republiky, 2.světové války, totalitního režimu,  rozpadu Československa  a vzniku samostatného Českého státu.

A právě v dobách Rakousko-Uherska se naši čeští vlastenci snažili udržet a rozšiřovat český jazyk, národní jazyky a obyčeje. Vznikaly proto dobročinné vlastenecké spolky, které se touto otázkou zabývaly. Do roku 1903, tedy do doby, než byla založena naše baráčnická obec, zaniklo ji v blízkosti našeho města několik obcí s touto tématikou. Některá již, bohužel, zanikla, ale dodnes pracuje obec Mnichovo Hradiště, která vnikla již v roce 1896 a Staroměstsko-ptácká v Mladé Boleslavi, která byla  založena v roce 1894.

Po vzoru těchto obcí rozhodli se proto někteří naši spoluobčané, že založí takovýto český spolek v našem městě. Zakladatelé baráčnického spolku si vzali k srdci lásku k vlasti,  lásku k českým národním krojům, obyčejům a zvykům,dobročinnost a nezištnost, neboť to vše je v regulích, nebo-li stanovách našeho spolku.

Žádost o povolení spolku byla proto odeslána na C.K. Místodržitelství v Čechách, kterou podepisoval pan Viktor Havlíček a Václav Ladislav Blažek. 15.července 1903 byla žádost schválena na základě zákona ze dne 15.listopadu 1867 o právu spolčovacím a bylo povoleno utvoření spolku pod názvem Vlastenecko-dobročinný spolek Staroslavná obec Baráčníků v Bakově nad Jizerou. Na základě tohoto povolení bylo svoláno na den 9.srpna 1903 ustavující valné shromáždění, které se konalo za přítomnosti 21 sousedů z Bakova a 12 sousedů z Mnichova Hradiště, kteří nám při vzniku pomáhali .

Prvním Rychtářem byl zvolen soused František Slavík, místorychtářem Viktor Havlíček, pantatínkem Josef Studničný škrabáem Václav Blažek, duchovním František Studničný, šafářem Josef Pešák, archivářem Josef Vávra, revizory účtu Emil Zeman a Václav Nevyhoštěný. Toto jsou zakládající členové naší baráčnické obce.

Poté již následovala každý týden konšelská sezení, při nichž byli přijímáni noví členové, takže koncem roku 1903 naše obec čítala již 115 členů. zasedání se  konalo zdarma u souseda Josefa Studničného v hostinci Na Rychtě.

Již od založení obce se uvažovalo o hraní divadelních her, kuplet, takže byl založen divadelní kroužek, který již 29.listopadu hrál první hru a to Sedláka Zlatodvorského. Druhé divadlo se hrálo ještě 6.prosince a to Zmařený život a Srážka vlaků.

Výtěžek z těchto divadelních představení byl určen na dárky pod stromeček - tedy nadílku pro 50dětí a těm nejchudším byly věnovány peníze na obleky a obuv. V příštím roce bylo již na Vánoce obdarováno 120 dítek. K výtěžkům z činnosti přibyly i dary členů, obchodníků a živnostníků. Dnes bychom řekli od sponzorů. V pozdějších letech byl založen i pěvecký kroužek pod vedením souseda Sládka, který byl velmi úspěšný, zúčastňoval se pěveckých soutěží, kde se vždy umístil na předních místech. Po jeho úmrtí v roce 1967 kroužek ještě pár let vyvíjel činnost, která ale stále slábla, až se rozpadl. Totéž se stalo i s divadelním kroužkem, který pracoval i během 2.světové války, i když s velkými potížemi, protože se hrály jen české hry a skončil v 60.letech.

Od vzniku obce jsme se starali o park v Komenského sadech, kde se za letního počasí hrávaly hry, pořádaly staročeské poutě a posvícení.

V roce 1919 se vysadily v tomto parku 3 lípy na počest vzniku republiky a to:
1.lípa - Svobody - tu posvětil starosta Sokola
2. lípa - T.G.Masaryka - posvětil pantatínek Baráčníků František Hladký
3.lípa - generála Štefánika - posvětil kroužek mládeže národně socialistické strany. Křest byl proveden zeminou českou, moravskou a slovenskou, což obstarala Jednota Sokola.

Protože i naši členové padli v 1.světové válce, byl dán návrh na zhotovení pomníku padlým, Základní kámen k výstavbě byl položen 28.října 1921 v Komenského sadech (u výše uvedených tří lip), za účasti místních korporací, poručíka ruských legií Joži Davida a starosty města pana MUDR. Josefa Satrana. Památník byl zadán ke zhotovení sousedu Václavu Kolocovi z Bakova. Odhalení bylo provedeno  4.června 1922 rychtářem naší obce Karlem Bubákem, zástupcem V. župy Luďkem Nečadem a starostou města MUDr. Satranem.

Naše práce na úpravách a zvelebení parku neustala ani poté, když v roce 1954 nám bylo oznámeno národním výborem, že Komenského sady přejímá do své správy. Ještě v roce 1955 byla provedena baráčníky celá rekonstrukce parku, t.j. zřízení betonové fontány s patřičným přikrášlením a výsadbou rostlinnou, přechod přes ní březovou lávkou, plasticky znázorněno tělo krokodýla rostlinnou výzdobou, vodní středisko s elektrickým spodním osvětlením. Provedena veškerá úprava záhonů a cest výsadbou stromů a keřů. Znovu zrekonstruováno prostranství hlediště. 27.května 1956 byla potom slavnostně odhalena busta J. A. Komenského pod patronací národního výboru. V pozdějších letech  jsme marně upozorňovali  městský národní výbor na to, co se v parku děje, zmizelo oplocení, děti využívaly park jako hřiště. Ale stále jsme se alespoň trochu o park starali až do roku 1988, kdy jsme souhlasili s MěstNV, že se o park bude starat Svaz žen, neboť nám síly ubývaly.

Kulturní činnost našeho spolku od roku 1960 upadala, protože to byla doba, kdy se jednalo o bytí či nebytí Baráčnictva vůbec, neboť bylo pokládáno za přežitek doby. Tím nám ubývalo i členů, kterých jsme ještě v roce 1950 měli 332. Doba nepřála dobročinnosti, dobrovolnosti a humanitě. Vždyť naše obec předala mnoho darů a podpor, např.  dar na okresní chudobinec, dar městu na přemístění staré hřbitovní brány, nebo pro letecky postižené v Mladé Boleslavi, v roce 1949 pod vánoční strom republiky, v roce 1972 pro Sdružení SOS vesniček atd. Přispěli jsme i na vybudování baráčnické české školy v Pláni Věžovité, na zřízení Baráčnického rekreačního střediska ve Svojšíně. A v neposlední době jsme pomáhali zdarma budovat všechny stavby v „akci Z“ v našem městě. I v uplynulých letech jsme finančně  přispěli poškozeným povodněmi.

V roce 1934 se již začalo uvažovat o zakoupení praporu, ale tento návrh byl konšelstvem zamítnut, neboť bylo potřeba hledět na podporu chudých a nezaměstnaných. A tak k tomuto snu hlavně našich tetiček došlo až v roce 1950, a to 9. července, kdy bylo provedeno slavnostní rozvinutí praporu.  Matkou praporu byla Božena Štefánková, kmotry Eliška Kameníková, Marie Bartošová, Vlasta Havelková a Anna Šimková. Byl uspořádán průvod městem, kterého se zúčastnilo 14 praporů obcí a na 1500 osob.  Naše obec se nyní s Praporem zúčastňuje sjezdů, pohřbů význačných členů představenstva naší obce i V. župy nebo okolních obcí. praporem se chlubíme při každém výročním zasedání obce. Prapor byl také vystaven na výstavě uspořádané u příležitosti 500. výročí vzniku našeho města v roce 1997. Bohužel zub času nahlodal již jednu stranu a museli jsme přikročit k opravě. Výšivky dle původního vzoru nám provedla tetička Vlasta Činková  z Dolánek a znovu sestavení provedla naše tetička Dovinová. Na odbornou opravu bychom  totiž neměli peníze.

Tetičky již od prvopočátku  dbaly na to, aby měly kroje, které si buď zakupovaly pro sebe, nebo později jako majetek obce. Zajišťovaly svéráz, košile  pro muže a halenky pro ženy.

V krojích se navštěvovaly různé akce, národními kroji jsme obohacovali prvomájové průvody.

Za 100 let se vystřídalo v naší obci 21 rychtářů. Pro mnohé z nás byl nejznámější soused Jaroslav Kameník a soused Bedřich Nedoma. V posledních letech nás však nečekaně opustil i rychtář soused Václav Hašlar, a byli jsem rádi, že se rychtářského práva ujal i jeho syn.

Sjezdy v naší obci byly: v roce 1913-10 let od založení, v roce 1923 – 20 let ,1953 – 50 let, 1963 – 60 let, 1978 mimořádný župní sjezd – 75 let obce a v roce 1983 – 80 let obce.Tedy poslední sjezd byl v Bakově před 20 lety, a musím tedy vzpomenout na tehdejšího našeho rychtáře souseda Nedomu, bohužel už také není mezi námi, který se nejvíce o tento sjezd zasloužil a nakonec skončil v nemocnici s podezřením na infarkt, takže se sjezdu nemohl ani zúčastnit.

Tehdy jsme měli ještě dvě kolony tančící Českou besedu, které obohacovaly plesy okolních obcí  a ples V. župy v Mladé Boleslavi. Ale i ty zanikly vzhledem k věku tančících.

Konaly se každoročně staročeské máje s dáváním březových májek svobodným dívkám  a vyváděním před dům. Ale i tak se Bakov stále rozrůstal, již jsem celé město nemohli obejít, bylo by to i pro hudebníky (hrávala dechovka souseda Sobotky) neúnosné.

Činnost obce sestávala  a ještě trvá z práce nejen pro své členy, ale i ostatní Bakováky. Pořádáme a pořádávali jsme zájezdy, slavnostní večery jubilantů, vepřové hody, bramborové hody atd., plesy, odpolední čaje, na kterých hrávala kapela našeho rychtáře souseda Hašlara – Bakovanka. Vše se většinou odehrávalo na Rychtě u Černých, kde jsme mívali i konšelská zasedání. Ale po převzetí pohostinství Rajem bylo vše přebudováno a nám to již nevyhovovalo.Přemístili jsme večery pro jubilanty do zasedačky měst. národního výboru u kina. Byly to velmi pěkné večery, každému jubilantovi byla přednesena rýmovaná gratulace a podáno malé občerstvení a dárek. Dnes gratulujeme jiným způsobem. Nezapomínáme na ně.

Protože je nás již jen 80, zaměřujeme se převážně na zájezdy za historickými památkami, které doplňujeme z řad ostatních Bakováků, Trenčíňáků a Maloběláků, protože jsem stejně pod jedním městským úřadem.

Podporujeme také akce ostatních obcí, zúčastňujeme se akcí pořádaných V. župou tak, jak nám na to síly stačí, protože jsme převážně starší. Protože čím starší obec – a 100 let je již pěkné stáří -  tím starší jsou i její členové a tím také mámy snižování členské základny. Ale přesto neustáváme ve své činnosti , pravidelně se scházíme , v únoru jsme pořádali baráčnický ples a nyní jsme si troufli na župní sjezd, který jsme skutečně dávali dohromady v pár lidech a s pomocí sousedních obcí.

Protože si vážíme členů, kteří zůstávají věrni našemu spolku, bude jim předáno čestné uznání za věrnost. Jsou to členové, kteří jsou v našem spolku 40 a více let.

Věříme, že lidé najdou opět cestu do našich řad ve větším množství, než je tomu dosud, neboť my, baráčníci, máme v regulích: prohlubovat lásku k vlasti, národu a lidem vůbec, vést členy k úctě člověka k člověku, toleranci a lásce a upřímnosti.Dbát na sousedskou pospolitost včetně kázně a pořádku, pěstovat vhodné staročeské zvyky a obyčeje, udržovat a rozšiřovat národní folklor, podporovat podniky veřejně prospěšné, národní, vlastenecké a dobročinné.

Toto je naše náplň, řiďme se jí a dělejme vše pro to, aby naši potomci, generace, která přijde po nás, mohla na nás vzpomínat jen v dobrém, jako to děláme dnes my při stoletém výročí a děkujeme všem těm bývalým za to, co pro nás utvořili.

Hodně zdraví a lásky k baráčnické myšlence vám všem a vykročme pravou nohou do další stovky.

Jaroslava Sasáková